Uvážiti
Uvážiti, uvaž, il, en, ení; uvažovati = tolik vážiti jako něco, etwas aufwiegen, eben so viel wiegen; rozvážiti, rozmyslili, rozjímati, erwägen, überlegen, bedenken, beherzigen, beurtheilen, ermessen, Acht haben; povážiti, rozeznati, rozsouditi, er- kennen, verhandeln, berathschlagen; se = rozmysliti se, sich entschliessen (na Slov. ). Jg. — abs. Stanou-li se přáteli, tak uva- žoval, mohly by býti Čechy i Uhry snáze získány. Ddk. III. 204. — co: něčí slova a skutky u. U. při (rozsouditi). V. Uvažte to. Kom. Což vše budeme moci sobě vy- světliti, uvážíce okolnosti tehdejší. Ddk. II. 361. Nejistotu štěstí válečného u. Ib. V. 331. — zač = tolik vážiti, jako co. Pravdať jest, některý by kmet neb babka za funt koudele neuvážil. Kom. Něco za podstatnou částku něčeho u. Šf. — co s kým. Bůh sám s sebou jako uvažuje, co činiti má. Br. U. něco s přáteli. Us. — co kde: v mysli, Kram., v sobě, Dch., při sobě, u sebe, V., J. tr., v srdci, Kram., Rk., v radě. Kom. Věci ty veškery pilně na mysli své uvažo- vala. Sš. J. 39. (Hý. ). Počal tajně na mysli uvažovati. Ddk. II. 221. U. něco na sněmě. Us. — kdy. Což se po obědích uvažuje, mezi stálé nálezy nemá býti pojato. Sych. Při té příležitosti poměru kázně církevní k nauce Páně bedlivě uvažováno, Sš. II. 17. U-žil si jednu noc (= jedné noci, in einer Nacht). Kda. — jak: zdravě něco u., be- dlivě. Br., V. Uvážiti něco opravdové, do opravdy. Dch. Zákon pod autoritou císař- skou uvažován byl a přijat. Ddk. II. 195. Zdravě a důkladně u. Pal. Dj. IV. 1. 28. Na sněmě shromážděn byl květ národa a u-val na téže váze poctu nabytou s oběťmi, jaké se za ni mají poskytnouti. Ddk. III. 227. — se na koho. Jestliže by který měštěnín směl se na kterého dědictví ne- právě u. (= odvážiti) aneb hranice kterého dědictví neprávě měl rušiti. NB. Tč. 1. — s inft. Uvážil jsem u sebe z města odejíti (ustanovil jsem). Na Slov. Bern.