Uvěřiti
Uvěřiti. — abs. Neuvěříte-li, neuroz- umiete. St. Kn. š. 7. — co komu. Výb. II. 36., Mus. 1880. 415. (z r. 1468). U-řil mi pytel jablek, crediriren. Vz Úvěřiti. ČT. Tkč, Šd. — komu čeho. Aby jim bylo uvěřováno (creditiren) všelikého kupectví (zboží) Výb. II. 786. a j. — skrze koho. Ktož skrze ně (učedlníky) u-ří. Krnd. 81. — koho, versichern. U-řuji vás, že ... . Koll. III. 73. — sa = přesvědčiti se. Slov. Czm. 107.