Uviděti
Uviděti, ěl, ěn, ění; uvídati = spatřiti, uhlédati, sehen, erblicken, ansichtig werden. Jg. — abs. Uvidíme! D. Uvidíme, kdo s koho bude! Us. Uvidím, co se dá dělat; Uvidím, jak to půjde. Us. Dch. Počkej, však uvidíš! du wirst schon sehen! Us. Šd. Když nevidím, nic neříkám a když uvidím, smutně vzdychám. Sš. P. 224. — co, koho: bratra, strom. Us. Rádi vás uvidíme. Us. Šd. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš tam armádu a šohajka milého; Jak ho máti uviděla, hned mu vrata otvírala; Jak já ťa uvidím, hned z nohy na nohu, už sem ťa viděla, chvála pánu Bohu!; Ať ju ješče uvi- díme, pokeď je pannú. Sš. P. 80., 90., 350., 784. (Tč. ). — jak. Uviděl (Pavel) Řím dle žádosti své. Sš. Sk. 237. Uvidí jej s úžasem. Ráj. — odkud. U-děl jich (= je) tam z hradu král. Brt. P. 158. Uviděl ho s věže. — kdy. Nejsú tam zlodzjeja, sú tam hodní ludzja, čo ve dně uvidzjá, to v noci uchycjá. Sš. P. 684. — koho, co čím: dalekohledem, skly. — co kde. Na rovině i v dalekosti hned uvídali bychom věže. Mus. Petrove, Petrove, jsi mně na závadě, nemožu uvidět šohajka v zahradě. Sš. P. 199. — se. Uvidí se, kdo s koho! Erb. Sl. čít. 12. No, no starý, veď sa uvidíš, du wirst schon sehen! Dbš. Sl. pov. I. 41. Šak sa ešče uvidíme? Bez toho (= ano)! Us. Brt.