Úvín
Úvín, u, úvínek, nku, m. = dřevo (so- chůrek, klacek) u vozu k stahování řebřin a připojení jich k nápravě a oplenu, die Stemmleiste. Jg. — Ú. = dřevce, jímž se lišně čili klanečník k vozu přitahuje, der Reitel, Rödel, Radler, die Rettelkette. Ú-nem zapnouti, zapíti. D.