Uviniti
Uviniti, il, ěn, ění; uviňovati = vinu dáti, na někoho strčiti, beschuldigen; obžalovati, an-, verklagen. Jg. —abs. Každý i nevinný může býti uviněn. Vš. — koho: zrádce. Bibl. Neroďte mnieti, bych já vás uvinil. ZN. — koho z čeho: z nešlechetnosti, Br., ze smilství. Kom. Kdo z vás uviní mne z hříchu? Sš. J. 146. — koho čím. Kterým zákonem jsi nás uvinil? Pal. Váš národ vlastní svým příkladem vás uviní; Čím ho pán uviní? BR. II. 54. a., 272. — koho kde proč. Bůh v zákoně svém všecky k tomu cíli u-nil, aby každý milosti u něho hledal. BR. II. 632. b.