Uviti
Uviti, uviji, il, it, ití; uvinouti, ul, ut, utí; uvíjeti, el, en, ení = oviti, obvinouti, wickeln, einwickeln, winden; moci vinouti, winden können; se = obrátiti se, zkroutiti se, sich umdrehen, wegdrehen. Jg. — co: věnec, V., Reš., kytku, Us., klubko. Ros. Uviji to za den. Jg. Tři věnečky uvila; U-la sem jich (vínků) šest, ober si, který chceš; Uvij vinek, Majdalenko, pravym jmenem ctna panenko. Sš. P. 752., 101., 324. — co komu. Dvě ženičky mladé, tři panenky švárné a jeden mládenec, uvijem jim věnec; Uviju ti kystku (kytku), bude stát za tolar; Věnečku mi nekupuj, sama si ho uviju; A já ti uviju k neděli voničku. Sš. P. 126., 327., 395., 542. (Tč. ) — co kde: cévku bavlny na špulíři (= usoukati). U Frýdku. Tč. — se kudy kam. U-nul se po větvích až ke zdi. Us. Uvinul se (had) po jablůnce, urval jabko na halúsce. Sš. P. 38. — jak proč. Nemohla bych od žalu perka uvit; U-la ho (věnec) třema řady, třema řady pro krajany. Sš. P. 231., 305. (Tč. ). — co z čeho. Tu máš, milá, ten ré- veček, uvij si z něho víneček; Uvijó mně věneček z pěkné červené růže; U-la mu vo- ničku z tej bilej konvalije; Vila vínky zroz- marýnky, uvila jich pět. Sš. P. 93., 262., 395., 477. (416., 450., 719. — Tč. ). Uvila bys vinek z lištiny, jako to vijujom divčiny. Brt. P. ze Slez. — co kam: dítě do plínek. V. — co čím. Uví (uvij) místo to pevně obinadlem. Sal. — se (odkud kam). Uvíjaj se = pospěš si. U Opav. Zkl. Vz Uvíjať. S dobré cesty na stranu sě uvinul. Pass. mus. 359.