Uvláčiti
Uvláčiti, il, en, ení, zast. — koho nač. = natáhnouti, aufziehen. — co kam. Žleb spolu máta na tu zeď celú u. a klásti rov- nými náklady. Měst. záp. 1449. — U. = usmýkati, uvláčeti, zu Tode schleppen. — co, koho kým: koňmi. Ms. 14. stl. Č. Vr- želinu vlačkami, durcheggen. Mor. Tč. U. polo branama. U Opav. Klr. Vz Uvléci.