Uvoliti
Uvoliti, vol, il, en, ení = přivoliti, svo- liti, einwilligen; se = podvoliti se, svoliti, sich verwilligen, sich antragen, sich anhei- schig machen, sich verbinden. Jg. — komu čeho. Nemocným k nápoji vína u. Bern. U. někomu pastvy. Berg. — s inft. Uvolil to činiti. Štelc. Uvolil se sám to činiti. Ros. U-lil se odříci se knížectví opavského, hle- dati útočiště tam, kam nedosahovala moc jeho nepřátel, propustiti s hradu všecky své lidi branné. Pal. Dj. II. 1. 406., III. 3. 245., V. 2. 83. Poplatek platiti se u-lil; Němci u-li se králi otevříti brány. Ddk. III. 62., 145. (208. ). — jak. Nad to výše uvolují se. Žer. Záp. II. 29. Sych. — se k čemu. Sám se k tomu uvolil. Ros. Ale to bylo všecko, k čemu se na ten čas u-lil; Tento ku pe- něžité náhradě uvolil. Ddk. III. 143., 144. (Tč. ). — se v co. Ve mnoho se uvolil. V. — Sych., T. A počtem žádnému povinni nejsou, lečby se sami dobrovolně v to uvo- lili. Kol. 49. Prachatičtí u-li se v plat nový. Břez. 199. Sami se v to u-li. Dač. I. 217. — aby. Uvolil, aby Janem nazván byl. Bern. — že. Uvolil se, že to sám učiní. Ros.