Úvrať, i. úvratě
Úvrať, i. úvratě, ě, f., úvratí, n. = záhon přes všecky konce záhonu příčně jako kraj oraný, der Anwand, das Gewende, die Kehre. Y MV. nepravá glossa. Pa. — Puch. Seje a vláčí po záhonech a úvratech. Kom. Oře, milá mu poháňa, na každých úvraťoch 243 huběnky mu dává; Už sme všecko zorali, ešče máme úvratě. Sš. P. 285., 517. (Tč. ). Sil sem proso na úvrati, nebudu ho žíti. Národní ps. Zapomněl sem doma gatí, ku- šulenku na hóvratí. Sš. P. 671. (U Brna. ) — Ú. = cesta nebo mez mimo ves u pole. U Vysokého Mýta. Hrp. — Ú. = strofa, která se opakuje, die Strophe, die wiederholt wird. D. — Úvrat, u, m. = kruh na kouli (globu), jehož slunce dojdouc se vrací zpět k rovníku, der Wendekreis. Mus.