Uvrhnouti
Uvrhnouti, vrhnu, vrhni, vrhna (ouc), ul, ut, utí; uvrci, uvrhu, žeš,... hou, uvrz, ha (ouc), hl, žen, ení; uvrhati, uvrhovati = hoditi, vhoditi, vmetati, uvaliti, werfen, wohin werfen; se = hoditi se, sich werfen, sich stürzen. Jg. — co. Uvrhl 5 ok (ve hře v kostky). Us. — co, koho, se kam (do čeho, nač, v co, mezi co, za co, přes n. pod co): do moře. Háj., Har. Někoho do žaláře, D., do vězení, do věže, do šatlavy, V., do neštěstí, do bídy, D., do pekla, Kom., se do nebezpečenství. Bern. Kdo by se vzpouzeli, ty nechať uvrhne do žaláře na tak dlouho, až... Ddk. IV. 222. Šebek mincíř uvrhl svou ženu do šachty. Dač. I. 335. Jonáš dal se dobrovolně uvrci do moře. BR. II. 71. a. Psaní naše do ohně jste uvrhli. Arch. III. 191. Jakoby kámen do vody u-hl. Prov. Rovně, co by to do bláta uvrhl. Prov. U. co na oheň, na hranici. V. Na někoho břemena. Us. U. na lože. Us. Dch. Aby ně- jakou potupu na pána u-hli. Sš. Sk. 73. Hany na celý národ český uvrhovali. Pal. Dj. III. 3. 82. Léčku na ně uvrhli. BR. II. 331. Groš na střechu uvrže, spadnou mu dva. Prov. Svá myšlení na Boha u. Kom. U. co, koho v horoucí pec, Pasa. 903.; ve vroucí olej, Lom., v záhubu, Sych., v bídu. Bern. Vojsko jeho uvrhl u moře. Ž. wit. Uvrhl mezi ně kosť, otázku. Us., Ros. U. něco za sebe. Ráj. U. něčím pod lavici. Us. U. skybu přes celý záhon, aufackern. Na Ostrav. Tč. Uvrhl tělo v rov. BO. U-hl jeho u věži. Let. 66. Ze prý císař Jindřich nepravě uvržen jest v klatbu. Ddk. II. 333. U. někoho v ne- — bezpečí života. Us. Dch. Uvrženi jako zbězi u vězení. BO. A uvrže je v pec ohně. (Mt. 13. ). Hus I. 322. — kam čeho. V rotu hříšnou uvrhni svých blesků, šp. m.: své blesky (akkus. ). Brt. — co kam kudy. Sv. Mikuláš hrúdu dobře vážnú... v jich duom okéncem uvrhl. Pass. 37. — kam proč. Bieše pro vraždu uvržen v žalář. ZN. — kdy. Noc prvú uvržeš je v oheň. BO. Soběslav byl po mši uvržen v pouta. Ddk. III. 246. — kde kam. Císařští ho na hrádku do vězení u-hli. Ddk. II. 447. — co odkud kam. Oznamuje nám, že by do jeho stáje hubku z ulice u-hli, od kteréž sě již jímalo. NB. Tč. 85. — co komu kam: provaz na krk. Leg. — čím. Celé pole parůma koňmi uvrhnouti, aufackern. Na Ostrav. Tč. Náhlou smrtí krále Gejzy uvržena byla říše do dlouhých válek. Ddk. III. 252. Pitím, karbanem ro- dinu do bídy uvrci. Ml. — se. Len sa uvrhajce (= běžte), juž na vás čekajú. Od Hrozenkova. Tč.