Uzda
Uzda, y, uzdice, e, uzdečka, uzdička, y, f. = udidlo na koně, der Zaum. Jg., Pt., V., Ž. wit. 31. 9. U. m.: uda. Bž. 50. Z jest vsuto, cf. udidlo. Gb. HI. 119. Dada koň i s uzdú. Rkk. Uzdu dáti koni. D. V uzdu koně pojíti; kůň v uzdu nepojemný, nepo- jatý (do uzdy); koně na uzdě držeti; v uzdu jíti, dáti se pojíti. V. U. s náhlavkou i vo- těží a s udidly pozlacenými. Zlob. Zdržo- vati uzdu. Jel. Popadnouti za uzdu. D. Na uzdu bráti a pod ostruhu. D. Jezdec uzdou a votěží dle libosti koně obrací. Kom. Koni uzdu pustiti. Us., Skl. II. 240. Bez uzdy jsa (kůň) plaší se. Kom. U. vytěrací, po- mocná. Rf. Uzdu odepíti, připíti. Šp. Zlatá uzda nečiní koně lepším ani přední místo hlupáka moudřejším. Kmp., Hš. Ohnivému koni uzdy a ne ostruh třeba. Koňa zdržuješ na uzdě, aby ťa neshodil. Na Slov. Tč. Směšno je klásť zlatú uzdu volovi na hlavu. Na Slov. Tč. Uzdu na někoho vzložiti. Bart. 4. 33. Vyšla jest krev až do uzd koňských. ZN. Přes noc vytrval všeliký voják při koni svém za uzdu ho drže. Ddk. II. 264. A drahým kamením uzdu, prsosiny i pochvy maje položené; U. zlatem okovaná. Hus II. 126. Vz S. N. X. 203. — Přeneseně. Čeládku na uzdě držeti; jazyk na uzdě držeti; v uzdu se pojíti, na uzdě se držeti, na uzdě zdržo- vati; rozkošem uzdu pustiti; v chlipnostech uzdu sobě pustiti. V. Hněv svůj na uzdu vzíti. Sych. Hněv a jazyk na uzdě měj. Prov. Na tuhé (krátké) uzdě někoho držeti. Vz Přísnosť. Č., Born. Pustiti někomu uzdu (přílišnou svobodu mu dáti). Ros. Pustil jsem od uzdy (nechal jsem věci zamýšlené). Němc., Č. Vždy žaludek drž na uzdě, zvláště při hostině. Na Ostrav. Tč. Pochoti zlé na uzdu bráti. Sš. II. 41. Umějí své vášně v uzdu pojímati; Sami pak sobě v hříších uzdu pou- štějí; Kterýž se ve všeliké hříchy vyleje, i jiným v nich uzdu pouští. BR. II. 19. a., 100 b., 702. a. Král pustil uzdu Pražanům. Bart. Škůdcové veřejné bezpečnosti nechť jsou na uzdě drženi; Úředníkům svým tak uzdu pouštěl, že se zbožím církevním na- kládali, jak se jim líbilo. Ddk. II. 455., IV. 59. (Tč. ). — U. = řemení, které se dává koni na hlavu, das Kopfgestell. D. — Uzdička pod jazykem, jazyková, das Zungenbändchen. Nz. lk., D. — Uzdička lůna, das Schamlefzen- band. Ja. — U. = místo mezi okem a ko- řenem zobáku, der Zügel. Nz. — U., die Bride (bei Remontoiruhren). Šp.