Uzdraviti
Uzdraviti, il, en, ení; uzdravovati = zdravým učiniti, gesund machen, heilen; se = zdraví nabyti, gesund werden. Jg. — abs. Ale rci jediným slovem, a ihned bude uzdraveno dietě mé. Pass. 4. Však deset uzdraveni jsú a devět kde jsú. (Luk. 17. 17. ). ? Hus II. 340. Lékař léčí, Bůh uzdra- vuje. Koll. — co, koho: nemoc, V., ne- mocného. D. Víra tvá tě uzdravila. Šm. Já jich (=je) budu uzdravovať, chromym brla odhazovať, nevidomým zrak navracať. Sš. Ps. 42. Jehožto (Ezechiáše) nikto uzdraviti nemožieše. Pass. Aby on koho mohl u. BR. II. 35. b. Sv. Petr uzdraviv chromého tak narozeného. Ib. 400. Dnů zlámaného u-vil; slepé u., ovce u., nemocného, neduh u. Hus II. 42., 125., 166., 215., 320. (Tč. ). — (koho) nač: na ránu, V., na dnu. Lk. Dotýká se rozličnosti neduhů, na něž uzdravoval. BR. II. 215. — koho od čeho. U-vil jest Na- mana od malomocenstvie; Viera tvá tě u-la na těle od malomocenstvie a na duši od hřiecha; Ženu od nemoci krvotoké u-vil. Hus I. 399., II. 159., 344., 402. (Tč. ). U. ně- koho ot nežitu, Br., ode dny. Lk., Jád. — proč. Jehož byl u-vil od malomocenstvie rozkázáním sv. proroka Elizea. Hus I. 343. Aj toť skrze svú vieru uzdravena jest. Pass. 43. — koho čím. Ta mě nemocného svou sladkou řečí u-la. Us. Mnoho nemoc- ných svou modlitbou u-vil. Ddk. III. 148. Aniž móž kto kromě Boha svú mocí u. slo- vem na těle i na duši; On když ráčí a kohož ráčí, uzdravuje svú mocí. Hus II. 378. — koho kde (na čem, v čem). Viera tvá tě u-la na duši; O němž slyšíme, že i na duši jest uzdraven i na těle. Hus I. 29., II. 85. Kristus i ve vzdálenosti uzdravoval. Sš. Sk. 58. U. někoho v nemocnici. — jak. Aby uzdraven nemohl býti od paty nohy až do vrchu tvého. Hus I. 56. Petr ve spolku s Janem uzdravuje člověka od na- rození chromého. Sš. Sk. 35. — se. Nechť již zase se uzdravím. Ddk. III. 183. — kdy kde. Při rybníku Bethezdě v sobotu Pán uzdravuje člověka po 38 let chorého; Na mé se hněváte, že všeho člověka u-vil sem v neděli; V tu hodinu u-vil jest mnohé od neduhóv a od ran. Hus I. 80., I. 137.. II. 15. — čeho, šp. m.: co. Vz Slov. I. 391. U-vil slepých, šp. m.: slepé. Brt. Že přišel uzdra- vovati skroušených srdcem. BR. II. 215. a. (Zde gt., že by mělo býti supinum s genit.: uzdravovat skroušených). — koho čeho. Uzdravil jsi nedostatkóv duši mú. Ps. ms. U-vil ho malomocenstvie jeho. Bj. — koho, se po čem. Po tom líku se uzdravil. Us. — z čeho: ze zámutkův. Ps. ms. — se na čem: na bažantu, na okurkách. Us. Zb.