Uznati
Uznati, uznávati = poznati, erkennen, finden, sehen, einsehen; poznati a souditi, držeti, mysliti, erkennen, anerkennen, er- achten, halten; za pravdu přijíti, für wahr halten; přijati, annehmen; usouditi, nalézti, Urtheil sprechen, erkennen. Jg. — abs. Kdo uznává, že ví málo, ten má rozum v hlavě. Na Mor. Tč. — co: svou chybu, Us., něčeho potřebu, V., výminku (přijati). Bern. Ne- mohli pohnouti císaře, aby uznal změnu na trůnu českém. Ddk. III. 291. Páni hejtmané, kdykoli potřebu kraje uznali a sjezd polo- žili. Pal. Dj. V. 2. 357. U-li aristokratickou povahu církve. Sš. Sk. 69. — co z čeho. Uznal z dechu, z potu, co nemocnému chy- buje. Berg. — co, koho za co (jak). Ne- ohlížej se naň, ale dělej, jak sám za dobré uznáš. Dch. U. pohledanosť za pravou. Šp. Uznej toho za dobrého, kdo ctnostlivě žije. Mor. Tč. Každého za lepšého od teba uzná- vaj. Na Slov. Prve jste uznal za pravdu mně. Us. Vk. Něčí výrok za dobrý u. Kn. poh. 431. Uznal to za dobré. Žer. Sn. 38. Co za potřebu u-li. Žer. Záp. II. 166., L. 9. Že mě ty za pona uznovoš. Slez. Brt. P. 153. Též tebe já za krále u-vám. Brt. P. 189. Zbygněv jsa za vlastního uznán; Za pravého papeže uznán jsa, za vinna. Ddk. II. 378., III. 36., IV. 240. (Tč. ). Někoho za hodného smrti, za vinného (odsouditi). V. Uznati něco za slušné, Sych., za dobré, Us., za pravdu, Bern., práci za špatnou, Ml., po- hledanosť za pravou. J. tr. Někoho za vin- ného přes všecko zapírání. Ml. Někoho za krále, Jg., za vlastního syna (adoptovati). Jg. — aby. Potřebu toho uznali, aby... V. — co, koho v čem. Soudce žádný aby z darů nemluvil a pakli by kdo v tom uznán byl, ten aby trestán byl. Pr. — kde. Uznávám v tom chybu. Us. Na tvojem sr- děnku zradu sem uznala. Sš. P. 122. Strana papežská v oboru politickém vše za dobré u-vá, cokoli jest jí k prospěchu. Ddk. V. 276. Povolnosť knížat u. v Jindřichu IV. příštího krále německého. Ib. III. 275. To musíme při něm u. Ml. — co čím: skut- kem, etwas faktisch anerkennen. J. tr. Nébrž podáním pravic mne a Barnaba za apoštoly mezi pohany uznali. Sš. II. 21. U. někoho hodným snášeti potupu. Ev. Mat. 63. Celé nebe, zem i peklo pánem ťa uznává. Na Slov. Tč. Málo se oň staral, ač jej králem německým u-val. Ddk. V. 315. Uznán jest lhářem. Rvač. — s inft. Uznal jsem toho potřebu býti. Har. Zemi úrodnou býti po- znal. Háj. Za dobré uznal dluh zaplatiti. Sych. Uznávám se k tomu nedostatečná býti. V. Abychom rybníka vám vydávati měli, neuznáváme se vám býti tím povinni a nejsme. Arch. IV. 61. — co na koho. Pakli by to naň uznáno bylo. Sedl. Rychn. 38. — jak: ochotně, vděčně něco u. Us. Dch. Vz U. co za co. — kdy. V smíru uznal Vladislav Zbygněva za syna. Ddk. II. 252. Po dlouhé hádce uznal, že zmeškal prý svůj čas. Pal. Dj. III. 3. 290. — co nad čím. Svrchovanosť říše nad sebou uznává. Ddk. II. 70. — že. Sbor uznal, že tyto hádky více odvodily od žádoucího cíle než k němu přivodily. Pal. Dj. III. 3. 87. Uznej, uznej, mé dítě, že ťa lubím velice. Čes. mor. ps. 89.