Uzříti
Uzříti (ve Slez. uzdříti, Šd. ), uzřím (zastr. uzřu), el, en, ení; uzírati = uhlédati, spa- třiti, sehen, erblicken, ansichtig werden, gewahr werden, bemerken. — co, koho. Tu král velmi rád jej uzřel. Háj. Uzřím věc nenadálou. Kom. Odejmi larvu, uzříš šalbu. Prov., Št., V. Já s koníčka něslezu, dokad milej něuzdru; A milá ho uzřela, žalostně zplakala. Sš. P. 92., 189. (Tč. ). Legáti u-li toho potřebu, aby.... Ddk. II. 241. Jak prstenek uzdřela, před koníčkem omdlela. Sš. P. 577. U-li chrám pust. BO. Eva uzřela ovoce k vidění pěkné; Lakomý, což uzří, chce mieti; A on jakž uzřě myšlenie jich řekl jest jim; A u-ly sú odvalený kámen; Jedné až znamenie a zázraky uzříte. Hus I. 276., II. 72., 100., 133., 135., 383. (Tč. ). — co kde (před kým, u koho, na čem, v čem, mezi čím, za čím, nad čím). V nich (poslech) Pavel veškery církve, jež oni zastupovali, uzíral. Sš. Sk. 238. V jeho dobrých očoch sladce se uzírá. V Uher. Hrad. Tč. Že sto hvězdic v slzách očí smutno se uzírá. Hdk. C. 265. Posielámy list a v tom uzříš, co nám píše. Arch. II. 4. Viz zase, před sebú uzříš. Prov. U. co u koho. Dal. Mezka v zemi silna uzřeli. Dal. Vz Akus- sativ (dvojí). U. ptáka na střeše. Us. U-ly jsú mládencě na pravici. Hus II. 135. Uzřel ho nad svou hlavou. Sš. Sk. 147. Uzříš také u čtveronoha ocas hadí; Když uzří ohav- nosť na miestě zpustilém. Hus I. 78., III. 286. (Tč. ). Každý hřiešný uzří před sebú své hřiechy. Pass. 18. Neuzří břevna v oku svém. Chč. 383. — co čím. U. něco vlast- níma očima. Us. Chč. 618. Člověk Boha zde, jsa smrtedlen, nevidí, aniž uzří okem tělestným v božstvie; Hleděl si okolo, aby milostivýma očima uzřel tu krvotekú ženu. Hus I. 61., II. 405. — jak. Nemože nikdie v tváři uzřieti děťátka. Kat. 744. A jáť vás velmi rád uzřím. Arch. II. 142, IV. 26. (Šd. ). Svět očitě uzří ducha sv. BR. II. 365. a. — koho proč. Kolikkrát kolivěk nestydatě uzří ženu k požádánie jie. Hus I. 276. — odkud. Když tatarští vyzvědači s výšiny uzřeli blížící se řady. Ddk. V. 238. — kdy. Setník ten uzřel u vidění zřetelně asi v ho- dinu dne devátou anjela božího; A uzřel jsem v záchvatu mysli vidění. Sš. Sk. 120., 132. (Hý. ). Uzřel ho za prvního soumraku. Us. — čeho. Obmešká-li se kdo, v těžkých mukách daleko od utěšení uzří svého hoře (obyč. akkus. ). Št. — co do koho. Když to do ní uzří = zpozoruje. Výb. — že. Ben. V. Uzřev, že jest tak pokořen. Dal. — s infinit. a určitým přechodníkem. Na skále uzříš krváceti Kruvoj pod sekerú mestnú. Rkk. Uzříte anděly sestupovati. Sš. J. 34. Uzřel ho přibližovati se k místu. Ddk. II. 411. Uzřel ji stojéce, plačíc. Pass. Uzřel jej bojujícího. Troj. Uzřevši angela sto- jícieho; Uzřely mládence sedícieho. Hus I. 241., II. 133. Uzřel krále bojujícího. Troj. — an. Uzřel ho, an psal. Vyšli ven a uzřevše, ano sklep otevřený stojí. NB. Tč. 180. Vz An.