V
V se psávalo: u: jauor — javor; uu: uusiech — všěch; v: pánev; vv: vvezlo; vw: vwyedyev; w: wezlo; wu: swue — své; někdy měkkosť naznačena a psáno: w: mluwil. Vz Gb. H. ml. I. 425. Jak se vyslovuje v v jiho- západních Cechách. Vz Dšk. Jihč. I. 24. — V se spodobuje s temnými k, t, s x f: kfět, Týnec, Bystr. Brt. D. II. 73., 93. Ftáčok, ftactvo. Pastr. L. 145. U Olom., Prostěj., Li- tovle, Konice a Jevíčka se v nespodobuje. květ. Brt. D. II. 69., 111. — Dále se v mění a) v b: kurba m. kurva, příbuzný z přívuzný, bidle m. vidle. Gb. H. ml. I. 430.; u Drahan: blaštuvka, Brt. D. II. 101., u Litovl., Kon. a Jevíčka: pijovár, ib. 113., u Zábř. bidět m. vidět, já bim (vím), boni (voni), ib. 129., u Kunšt.: zbíhat m. zvíhat, ib. 233., na Žďár.: babouk m. pavouk, ib. 249., u Jemnice v před- ložce bedle, ib. 269., u Tišn.: bedra (vydra), Ib. 186., u Kojet,: pandrab (pondrava), Ib. 47.; b) v f: fizgat m. vizgat (hvízdati) u Tišn., Brt. D. II. 186., fous, fak (vak), Gb. H. ml. I. 430.; c) v h: šlihovica m. slivovice, u Tišn., Brt. D. II. 186., Václahov místo Václavov, u Zábř. Ib. 129.; před jasnou: h mněstě, Gb. H. ml. I. 431.; d) v ch před temnou: ch poli (v poli), ib. 431.; e) v j: kjet, u Zábř., Brt. D. II. 129., Slajkovice m. Slavkovice, u Je- mnice, ib. 269.; a) v gt. pl.: moc kolačůj, b) v subst vobuj (obuv), u dje m. dvě, na Žďár. Ib. 249.; f) v l: skyla (skyva) chleba, nalní (navní) kosť, na Žd'ár., Brt. I). II. 249., sloboda m. svoboda, Gb. H. ml. I. 430.; g) v m: mňuk m. vnuk, mzdor m. vzdor, Gb. H. ml. I. 430.; h) v u v jistých případech před ret- nicemi: u pomoc (v pomoc), u vodě (v vodě), Gb. H. ml. I. 427. nn.; po samohláskách, ná- sleduje-li po v souhláska: kauka (kavka), prauda, zrouna (zrovna), ale místy kavka atd., na Žďár., Brt. D. II. 249., u Zábř., ib. 129.; na Slov. mění se v na mnohých místech na konci syllab a slov v u: leu (lev), dieuča (dievča), šeucouský (ševcovský); v Gemer.: chlapou (chlapov), můžou a z tohoto ou vzniklo tam místy ó: chlapó, mužó, Phľd. 1893. 561.; i) v v. Následuje-li i, í n. praejotovaná samo- hláska, mění se v v některých nářečích v v: mluvil. Cf. Gb. H. ml. I. 426., Brt. D. II. 13., 16., II. 17., Dšk. Jihč. I. 21. Stran změny hlásky vz kromě toho: na Kroměř. a Zlín. Brt. D. II. 17., Kojetín., ib. 47., 94., v jiho- západních Čechách (v: b, /, g, h, ch, j, I, m, p, t). Dšk. Jihoč. I. 24.-28.; v chromečském podřečí na Mor. List. fil. 1894. 93. — V cizí zůstalo: varmuže, nebo se změnilo a) v f: coufati, b) v b: ochtáb, c) v p: kopert (cou- vert), d) v m: mešpory, kment. Gb. H. ml. I. 431. — Y se přisouvá: a) k a: vajce, b) k ě: rukověť, c) k i: vískati, d) k o: vod vína, vokno, e) k u: vúzký, f) k y: obvyklý v. obyklý a v některých jiných tvarech a slovech. Vz Gb. H. ml. I. 432. nn. Vlasica m. lasice, u mor. Kruml., Brt. D. II. 209., vlaska (la- sice), u Drahan a Tišn., ib. 101., 186., v jiho- západních Čechách. Dšk. Jihč. I. 24.—28. U Kojet. ve slově bľeskfa (m. bľeskva = pliska), na Žďár. k slovesu: ščekat, pes včeká. Brt. D. II. 47., 250. Rozceství m. rozcestí. U Zábř. Brt. D. II. 129. Přídechem bývá v náslovnému o: vocet, vomáčka, Háj. Herb. 53. a., 73. b., vokno, V. Kal. 316. a.; všude v Drahansku, Letovic, Litovel., Konic, Jevíč., Slavkov., Letonic, Kruml., Třebíč., Kunšt., Žďár., Jemnicku, Dač., u Telče: voko, vodvo- lat, vokno. Brt. D. II. 101., 105., 113., 148., 156., 209., 225., 233., 250., 269., 278. Příde- chové v na Slov. vz Pastr. L. 113. V podřečí olom.-prostěj. jest přídechové v jen místy. Vz Brt. D. II. 70. Přídechového v není v Kromě- řížsku, Týnecku, Vyškov. a v Chvalkovicích: oko, okno. Vz Brt. D. II. 17., 93., 99., 158. — Y se odsouvá. Vz: -óv, -ův, vz-, vš-, -ovství, avi, avo, ova, ovi, vl, vn, vd, obv, chv, svl, svr, vo, a Gb. H. ml. I. 431. nn. V předložce vz-: zbuzuje m. vzbuzuje, Háj. Herb. 63. b., zejmouti se, ib. 19. a., povodeň zrostla, V. Kal. 347., moře se zbouřilo. Ib. 215. (List. fil. 1894. 294.). V Bystřičku ze slab. ova: piovár, staovať, Brt. D. II. 73.; v Litovel., Konic, Jevíč.: šecké,ib. 113.; v Zábř.: čil m. včil, ib. 129.; na Zďársku ze skupiny ovi : bratroj, psoj, ve slovese poidat, ib. 249., u Dačic a Telče: chůjka (chvůjka). Ib. 278. Na Slov.: zau (vzal), čil (včil), čas (včas); hl. ve slově všecek. Vz Pastr. L. 148., 149. V jiho- západních Cechách, vz Dšk. Jihč. I. 24.—28. V, ve předložka. Vokalisace předložky v v Háj. Herb. (1562.) a V. Kal. (1578.). Vz List. fil. 1894. 203., 204.