Vábiti
Vábiti, vab, vábě (íc), il, en, ení; vábí- vati = lákati, volati, locken, anlocken; pří- jemný cit a žádost požívání vzbuzovati, locken, kirren, einnehmen, reizen. Jg. — koho: ptáky, Us., ryby. Ros. Krása její vábí ho. Jg. — koho čím (ke komu, k čemu): ptáky píšťalou, pískáním, Us, někoho k mi- losti, V., někoho k sobě zlatem vábiti. Kom. Jazykem vábí lahodné. Kom. Bezbožného nebem v. Kom. Hvězdy vábí naše oči k sobě. Us. Tč. Živná síla vábí k činům novým. Bes. mlád. Tč Bydlitele městské k boji vá- biechu. BO. Alexandr vábil k sobě správnou volbou. Ddk. III. 239. — co, koho nač: ryby na vnadu. Jg. Něčí zrak na sebe vá- biti. Dch. — koho komu. Dívka muža žádostivá mládenců si vábí. Na Mor. Tč. — koho proč. Požehnání na se vábíte pro po- těšení srdci mému. Ždk. Tou příčinou nás vábili. Ler. — kam: do dolů a jam. Kom. Tys mě vábila do síně vaší. Er. P. 400. Ja to přeneščasné zelené hedbáví, co mia dycky za děvčátkem vábí. Sš. P. 372. Darmo si ma vábil pod zelenú brezu. Sl. ps. 353. — jak. Čechové neměli toho rozumu, že Němci vždy se jim zakládají za horu... vábíce Čechy po sobě. Let. 72. Nevábí děvče beze věna, třeba sličnější nežli Eva.