1. Vaditi
1. Vaditi, il, děn, ění a zen, ení; vadívati = různici tropiti, k nevoli ponoukati, svá- řiti, zum Zanken hetzen; se = hádati se, svářiti se, zanken, hadem, sich beissen. Jg. — koho. On vadí ty manžele. Dal., V. Vr- šovci je vadili. Dal. — koho, se s kým. Žádosť panování i děti s rodiči vadí. V. Jedny s druhými strubuje a vadí. Br. Bych tě s tvými vadil. Alx. BM. v. 84. (HP. 83. ). Prokop mě s bratrem mým vždy vadil. Arch. IV. 356. Vadil pány s rytířstvem. Let. 322. Vždy se s svým sbožím vadieše. Hr. rk. 419. On se bude s tebou v. Er. P. 203. Jako se vadil pán Ježíš s kněžími židovskými; Duše sama s sebú počne se v. Hus I. 255., II. 311. Nechať huba nevadí se s měšcem. Bayer. Kdo nemá s kým by se vadil, pojmi sobě ženu. Us. Bayer. Kdyžs pil, plať a s šenkéřkou se nevaď. Us. S pánem se nevaď. Rým. Vz Měšec. — koho, se jak (s kým). V. se na oko. Let. 203. Súdem v. sě budu s vámi. BO. Vadita sě kruto mezu sobú. LS. v. 10. Ny v hromadu vadí (= štvou). Dal. 91. Lidi v hromadu v. V., Koc. — se. Rád se hryze a vadí. V., Kom. Tu osobu je celý boží den slyšet, jak se vadí. Dch. Když se vadí a rvou páni, nastavte vlasuov nebozí poddaní. Dač. I. 250. V. sě jest zlé; V. sě jest obyčej ďáblóv. Hus. I. 383. — se s kým oč, proč. Jg. Vaditi se s kým o něco. Kom. Vadíme se o kozí srsť, ješto jí není ani s hrsť. Vadí se o kozí vlnu. Prov. Vaditi se o co, co vrabci o cizí proso. Bl. Lidé mezi sebou o to se vadili. Pal. Dj. V. 2. 392. O přednosť se v-li. BR. II. 78. b. V. se o dědiny otnie. LS. v. 9. V. se o mezu. Dal. O tu (studnici) se také vadichu. BO. V. se o první místo. Chč. 374. Aby se o to nevadili. Št. N. 46. Michal s ďáblem se vadil o tělo Mojžíšovo; Velmě má znamenati člověk, jestli to k spasení platné, oč se chce v.; Obecně o ty almužny se vadíce; Vadiece se o obroky vypisují na sě, co mohú najhoršieho. Hus 1. 249., 255., 451., II. 286. — se oč jak. V. sě slušie řádem o pravdu. Hus. 383. V. se s ně- kým oč s úsilím. — proč, jak. Pro něžto se nebezpečně vadichu. BO. Pro pravdu viery, z lásky pokorným úmyslem, k chvále boží se v. Hus I. 255. — kde. Oni se již vadí s žalobníkem, žalobník ve svém domu a oni na místě. NB. Tč. 251. Vadil se se strýci o zbožie před purkrabí. Arch. I. 164. Ale chce-li sě kto s tebú v. v súdu. Hus III. 9. Bratr s bratrem na súdě se vadí. ZN. — koho čím. Nepřestávali klatbami a kříži vaditi lidi. Bls. 26.