Vadnouti
Vadnouti (zastr. vědnouti, chvadnouti), vadnu, dni, dna (dnouc), dnul a dl, utí; uva- dnouti, zvadnouti = vadu bráti, chřadnouti, kaziti se, mdlíti, welken, verwelken; toužiti, sich sehnen. — abs. Kvítí vadne. Us. Vadne květ věku. Jel. — Ž. wit, 118. 158. On vadne (= schází). Us. Bdl. Lidská sláva vadne jako tráva. Prov. Šd. Již vadne ta pěkná růže, kterou jsi zlomila. Us. Šd. Vadne, vadne až uvadne (láska). Us. — čím. Kvítí vadne horkem. V-ti milostí, V., ne- přízní, Rvač., touhou. Rk. Bláhový, kdo žalem vadne. Us. Dch. Štěstí jako kvítí pouhým dotknutím vadne. Us. Šd. Pýcha koho dme, vadne závistí. Št. Hladem a žízní život vadne. Kom. D. 68. Veškeren svět strachem vadne. Vod. Živlové hrožením ohně vadnúti budú. Hus. I. 21. — čím po kom. Po něm srdcem vadla. Kat. 1085. — proč (v čem). Mámť já jednu paní, té s věrú slúžím, pro niť v túhách vadnu. Jir. Ves. čt. 94. Pre tebä vadneme, jak tráva. Ht. Sl. ml. 264. Mé srdéčko vadne z té veliké žalosti. Er. P. 324. — kde. Vadne láska mezi náma, vadne, vadne, až uvadne. Nár. pís. Vadne kvítí ve věnečku. Er. P. 149. Všecko v těle mém chřadne a vadne celém. Kom. — kdy. Ó přírodo! zda vadneš v stáří ? Kká. Š. 66. — v čem. v ctnostech. Us. — za kým = toužiti, sich sehnen. Na Slov. Koll. Za kterým šuhajkom moje srdce vadne. Sl. ps. 41.