VáhaVáha. Mkl. Etym. 374. a., Tk. VIII. 409., 410. V, Wage. Schd. I. 26. V. lučebnické, Stč., Mohrovy, ZČ. I. 82., třídicí, ZČ. I. 92., stolní, desítkové, stotinové. Kod. —
Přenes. K něčí prosbě váhu strojiti (počíti uvažovati). Ezp. 1195. —
V. =
tíž. Ztráta váhy ve vzduchu. Vz MS. 86. V. specifická. ZČ. I 83. Oceňování váhy dobytka. Vz KP. VI. 454. nn. —
V. =
k nošení vodních vě- der s dvěma háky. Us. Rgl. —
V. =
i*vä, mina,
hřivna. Dal jim deset vah. Ev. olom. 328. —
V. =
povaha, míra. Dělá dycky svúm vahúm (stejně dle svých sil). U St. Jič. Vhl. Na panskéj sa žádný nepotrhá, tam děłajú všeci váhú (= po vůli, pomalu). Brt. D. — Já jsem svůj váha = Pepík (praž- ský). Us. v Praze. —
Váhy u vozu. Cf. Brdce, Brdíčko (dod.).