Váhati
Váhati = sem tam hýbati, kolébati, vi- klati, hin und herbewegen, wägen; v., v. se sem tam se hýbati, kolébati, wanken, schwanken, schwellen, sich hin und her be- wegen, zittern; hýbati se na mysli, v po- chybnosti býti, wanken, unentschlossen sein, zaudern, zögern. — abs. Dlouho váhalo ví- tězství. Sych. — v čem. Neváhati v snaž- nosti. Troj. Protož sem tak dlúho ve své slepotě váhala. Hus III. 79. — Gníd., Ben. — s inft. Váháte skutkem dokázati, že nás rádi máte. Sych. Váhali odejíti. Troj. Ne- váháme předložiti toho spisu. T. Neváháme označiti tyto předpisy za závazné; Václav ještě váhal pustiti se do boje. Ddk. IV. 281., V. 153. Proč váhají se vrátiti vozové jeho ? BO. — kde. Oči jeho váhají na víně (mo- rantur). Jako u posteli veš den váhati bude; Toho času jehož u dveří králových váháše (morabatur). BO. — s čím. Proč s touto prací váháš? Us. Dch. — čím. Váhal svým spasením. Št. — jak dlouho. Sedm mě- siecóv váhal Joab. Bj. — se = kolísati, schwanken. Váhali se Moravané a Čechové, ku kterému obřadu přidati se mají. Šf.