1. Vak
1. Vak, u, váček, čku, m. = měšec, pytel, tlumok; zvl. měšec na peníze, der Beutel, Sack. Sr. dněm wakkl, Tasche. Mz. 362. V. = měšec. BN. Váček, v němž peníze cho- vají. V. Leží ve váčku (= zkroušený, jako váček). Us. Dbv Keď ty máš záponu z ta- faty a já mám vo (ve) vačku dukaty. Na Slov. Tč. Házal som mu z vačku kuorky, by ma pustil do komuorky. Sl. ps. Šf. II. 64. Koupím sobě váček. Dh. 128. Zdali spravím váhu křivú anebo váčka váhy lestné? BO. Taký zloděj byl Jidáš, o němž die písmo sv. Jana, že zloděj bieše a miešky neb váčky mějieše. Hus I. 211. Jidáš uhodil ho váčkem (o lakomcích). Prov. - V. v těle živočišném, der Sack, die Kapsel, Blase. V. sluchový, das Gehörbläschen, mozkový, die Hirnblase, ledvinový, die Nierenkapsel, oční, die Augenblase, kloubu n. kloubný, capsula articuli, pohrudnicový, der Pleurasack, Nz. lk., píštěl vaku slzného, fistula sacci lacry- malis. Schb. — V. = torba, torbice, tlumok, višák; v. z plátna: sajdačka; z bílého sukna: sajdák, der Handbeutel, die Tasche, der Sack, das Felleissen. Šp. V. na klíče, V., pocest- ných, V., na broky, Us., myslivecký n. lo- vecký, u sedla n. visák. V. S celým vakem, mit Sack und Pack. Dch. V. vojenský, der Mantel-, Schnappsack. Čsk. Ruční v., eine Reisehandtasche. Nt. Jednoho mezka se dvěma dobře zásobenými vaky. Ddk. IV. 215. — V. na ryby, der Fischsack, das Fisch- garn. Rybáři, kteří úhoře lapají, nejprv vodu před vakem zakalí. Jir. Ves. čt. 383. — V. = cumel. Udělej mu vaček z rohlíka a cukru; Dej mu vaček do huby. Chceš vaček (říkají, když kdo co dětinského chce n. dělá)? Na Ostrav. Tč. — Vaček = třetí obruč, der Schlagreif. Šp. — Vaček = pucher. U Jič. Prk. — V. = pletenec nebo preclík na klad- nici mlýnské. Us. V. = železný kroužek na- vlečený na železí a opatřený třemi výběžky (pupky, peruťmi), které působí drkotavý pohyb pytlíku, der Dreischlag, Drillich, das Schlaggetriebe. Nz., Hvl., Prm. IV. 236. — V. bludištový, das Labyrinthbläschen. Nz. lk.