1. Val
1. Val, u, m., něm. Wall, lat. vallum; valí, n., valy, pl. V. — stálé a trvanlivé náspy vůbec; zvýšený násyp na hradbách pevnost- ních, tam: předprseň (parapet), za ní chodba n. valiště; na valištích jsou výstupky (Rampen); před valem příkop, před tím je koliště (glacis). S. N. Valy okolo města; příkopy a valy obehnati; vůkol valem otočiti, valem ohra- diti; valy dodělati. V. Valy se osypati. Háj., se zahraditi. Kom. Nehraď se valy ale hraď se přátely. Pal. Dj. IV. 2. 182. — V. = štít, záštita, die Schutzwelir, Vormauer, der Wall. L. — V., zastr. = vlna na vodě, die Wasser- welle, die Wogenströmung. L., Nz. Vznikl vichr a hnal valy aneb, jak se též přeložiti může: valové hnali do lodě; I do lodě, kde Kristus je, valy jdou. Sš. Mr. 23. — Přenes. Samu církev valové zlých nauk a zlých mravů zmítají. Sš. Mr. 23. Proudný val dějin, der Geschichte strömendes Gewoge. Dch. — V. kouře, ein Rauchballen. Dch. — L. Valy vody. Jg. — V. = var, klokot, der Brudel. Šp. — V. = vál, válec. Slez. Šd. — Valem = na způsob vln či valů, wogend, wogenartig, wie Wellen, wallend. Voda se tam valem hrnula. Us. Sklenice přetéká valem. D. — Valem = houfně, stádem, häufen-, truppenweise, in Masse. K němu lidé valem se hrnou. V. Valem se tam lid hnal. Dal. Valem se k hradu valili. Pč. 26. Zástupové valem sú šli k Ježíšovi, aby slyšeli slovo božie. Hus II. 278. Pohanský svět v. se ke Kristovi potom hrnul. Sš. J. 107. A šli valem do Prahy. Dač. I. 12. — Zvl. s ponětím prud- kosti, síly, stürmend, gewaltig. S hurtem a valem vyjíti. V. Valem se oddati na ně- koho. Troj. Valem lidé k němu se hrnou. Us. Šd. Valem běží krev. Sš. P. 175. Vaš bratříček v poli leži, krev od něho valem běži. SŠ. P. 175. Prve nežť Němci zde va- lem budú. Arch. III. 52 Maje za to, že je všecky valem potře. Let. 33. Valem se naň oddali. Troj. Ti lidé jsou náramně hrdí a popudní, aby se snad valem na mne neobo- řili. Jel. Enc. m. 58, Troj. Valem města dobyli. Dal. To valem k zkáze přichází. V. Zlé povětří hned valem se rozmáhalo. Břez. 257.