1. Vál
1. Vál, u, válec, lce, válek, lku, vále- ček, čku, m. — oblé dřevo, die Walze, der Cylinder. Vz S. N. Oblý na dýl jako válec. V. Válec jest oblý. Kom. V. k rozmělnění rud. Zasetý len válcem hladiti. L. V. u kol mlýnských = hřídel; v. tkadlcovský = vra- tidlo; válec v hodinách. Kom. V. k měkčení n. hlazení prádla, plátna; v. k válení těsta. D. Válec plný, dutý, hmotný (massiv). Nz. Válec na nudle. Válec lodní, nakládací, roz- tahovací, rozdrobovací, šířicí, dělný, sní- mací, naváděcí, přiváděcí, zdržovací, od- váděcí. Techn. Válec na barvu. Vz KP. I. 342. V. parní, plynostroje. Vz KP. II. 350., 363., 383. Válec k drcení hrud. Vz KP. III. 233., Vlšk. 108. Kde by si, má milá, šátečky válela V U té nové brány, jsou tam moje vály, tam bych je válela. Sš. P. 87. V. pře- bírací (k přebírání hroznův). KP. V. 174. V. k lisováni. V. u huntu, u vřetena (od vřetena), u kliky, na podkládání kamene mlýnského, u líh, u tažení, u vratidla (od vratidla), k tažení stavidla. Vz S. N. U Král. Hradce jest svůra řemen, jímž připínají kůži k oběma dřevcům cepovým (k cepovce a k válečku). Us. Vk. V. strouhací (stru- hadlo), der Reibcylinder, skleněný, Glas-, kárový, Karrenwalze, dřevený, železný, usní potažený, pemzovaci, Ponzircylinder, vodicí, Leitwalze, ocelový, měřicí, Messcyl., zuhlovací (zuhlovadlo), Verkohlungscylinder, stojatý, přistrkovací n. podávací, Poussoir- walze, ruční, Handwalze, mosazný zrnitý, Messingchagrinwalze, rytý, gravirte Walze, dvojitý s truhlíkem, Doppelkarren-W., vý- konný, Arbeits-W., kartáčový, Bürsten-C, lícovaci, Narben-W., vyhlazovací, Satinir- W., kamenný, Stein-C; Délka válce; válci projíti. Šp. V. ždímací (ždímadlo), dírko- vaný, na prádlo, Šp., parní k válcování sil- nice, dmychací (u parního dmychadla). Zpr. arch. IX. 37., XI. seš. 3. str. 16. V. rovno- stranný, kolmý, šikmý. Ck. V. v polním hospodářství dřevený, kamenný, železný ku stlačování a hlazení ornice, k mačkání hrud, k zatlačování semen do země, k přitlačo- vání vymrzlých (mrazem vytažených) pol- ních rostlin; dle tvaru jsou tyto válce hladké, hranaté, žlábkované n. ryhované, závitkovaté, ostnaté (ježek), kotoučovité, Scheiben-, duté, Trommel-, dvojité, Doppel-, dvoudílné (dva vedlé sebe), zweitheilige W., třídílné, dreitheilige W., příruční, Hand- walzen. Pta. V lesnictví v. = dříví podoby válcovité nadělané hlavně ze silnějších větví; v. slabé, silné, tvrdé, měkké; Letos jsou 245* v. jen samé oklestky; Z válců málo se na- štípe. U Počátek. Jindra. Osa, strana, výška, řez válce; v. přímý n. kolmý, šikmý č. kosý, rovnostranný, o kouli opsaný, v kouli vepsaný, dutý (válcovitá roura). Vz Jd. M. II. 40., 56., 75. O druzích válců vz také Prm. III. č. 16. Husička jako válec. Sk. Ja bych ich (košule) válela na zlatém válečku s tebú, šohajíčku. Sš. P. 88. Tož ho válcem mlatí, až sa celý klátí. Sš. P. 669. Dělá válce (válí se, povaluje se). Pořek. na Mor. Bdl. V. = vřeteno, na němž běhoun se točí. Válec plně leží ve svém loži. Us. — V. = svazek, das Gebinde. Březových kor pět váluov. Záp. měst. 1452. Přinesla z lesa dva vály suchého dříví. Us. Bylo chvály na tři vály = mnoho. Us. u Opavy. — V. = prkno široké, stůl atd., na kterém se těsto válí. — V. = závoj, der Schleier. U Zbir. Lg.