2. Váleti
2. Váleti, el, en, ení = válčiti, válku vésti, Krieg führen, streiten. — abs. Když Hradečtí váleli. Pč. 12. — s kým. Jak by hory s horami válely; Ty by si válel s kra- hujem; Trudno nám v. s těmi vrahy. Rkk. 23., 28., 22. Po smrti pak Albrechta páni čeští sami jedni s druhými váleli. Let. 116. Ne s naší ctí, ale s našim statkem v. budeš. Pal. Dj. IV. 2. 401. Já s tvú ctí neválím ani váleti chci, jedné ty sám s ní neválej. Arch. IV. 144. Kto s ní bude moci váleti. ZN. On pořád se sousedy válí (má rozepře). Us. Vk. Potom mnoho válel s císařem. V. Ten válej s Čechy, kdo nechce živ býti. Dal. 133. On pořád se sousedy válí (jest v rozepři). Us. v Táborsk. — Jel., Troj. — mezi kým. Mezi sebou váleli a bojovali. Kr. Trip. — proti komu: proti Bohu. Reš., D. Všeliká ruka nechať válé proti mně; Nepřátelé, proti nimžto budete v.; Král vá- léše proti Israeli. BO. — kam. I račiž pane věděti, žeť do jeho zemi chci v. Arch. III. 44. Žádný aby neválel do Němec svévolně. Ib. IV. 477. — jak. Než lépe by bylo máme-li vládnouti, abychom příměří nedě- lajíc společně váleli. Arch. III. 7. — čím: Než válkať jest, válkú válé se sem i tam. Pal. Dj. V. 1. 159. V. velikým vojskem, penězi. Us. — za koho. Za krále proti nepřátelóm válechu. BO. — proč. S toho válechu (s dievkami) let pět. Dal. 22.