1. Váleti
1. Váleti. V. v dialektech vz List. filol. 1892. 290. — se. Přezraje-li hrách, bude se tuze v. (vypadávati). Us. Plsk. — co čím. Váleje prsty nahodilým zrnem ovsa počal. Prs. — co z koho: smíchy z koho = posmívati se. Zinsky. Brt. — se, co kudy. přes pařezy, bei den Haaren herbeiziehen. Tč. Slzy se mu po tváři válejí. Osv. — co, se v čem. V-jí hody v krmiech. Krnd. 22., 45. V. se v hříších. Pož. 289.