Vandr
Vandr, u, m., z něm. = cesta, putování zvl. o řemeslnících na zkušenou jdoucích n. o čeledínech službu měnících, das Wandern, die Wanderschaft. V. Na -vandru býti. D. Vandrem jíti, na v. jíti, Ros., se strojiti. Br. Vandrem pochoditi, přebývati. D., Jg. Ža- ludek mi jde vandrem (chce se mi jísti. Vrů. ). Us.