Vaněk
Vaněk, ňka, Vaněček, čka, m. =Václav. Cf. Váňa. Něm. Wenzel. Dal. Vše tě fůra, Vaněk jako Důra (Pavel jako Havel, vše jedno). Vz Hloupý. Č. Poradil se s Vaňkem (utekl, vzal nohy na ramena, práskl do bot. Vz Útěk), sich aus dem Staube machen, das Hasenpanier ergreifen. Vz Uprchlý. V., Č. S Vaňkem zmužilý se neradí. Č. M. 118. S Vaňkem potazu brání (utíkání). V. — V., osob. jm. Tk. 1. 312., V. 63 V. Norb., spis., † 1835. Vz Tf. H. I. 176., Šb. H. l. 302. — V. Fr., prof. a spis., nar. 1824. Vz Šb. H. 1. 302. — Vz S. N.