Vanot
Vanot, u, m. = vání, vanutí, das Wehen, Gewehe. V. větru. Ros. Vanot váš mi v roz- bolu k sladkému jest chlácholil. Sš. Sra. bs. 87. A kroky mdlé zbystřuje s hůry vanot. Ib. 206. (Šd ). Hukot ten podobal se prud- kému v-tu či větru. Sš. Sk. 18. (Hý. ).