Vanouti
Vanouti, vaň, -na (ouc), nul, ut, utí = váti, wehen. — abs. Vítr vane. Pěkná vůně vane. — co. Ten kvítek libou vůni vane. Ros. — kam. Vzdechy k nebi vanou. Hlas. Nechať se nám stane tak jak těm, na něž pře- libě láska tvá vane. Kom. — kde. V údolí vane libý vítr. Ml. Zde vanul morový vzduch: V prostorách vanul již jakýsi zvláštní ci- zácký vzduch. Ddk. Jako na humništi váno jest. BO. Nébrž vane na něm (moři) duch svatý. Sš. I. 11. — čím jak. Keř ten, jenžto v ohni planul, zelenem však svěže vanul. Sš Bs. 12.