Varhany
Varhany, ův, m., a varhany, -han, f. (cf. Bž. 73. ), zastr. vorhany, na Slov. organ, organy, pl., m., z řec. -lat. organum, vz o v v, g v h, Mz. 127., Bž. 48., 52. U Chč. P. 45. b. rodu muž. (gt. pl. varhanuov). Die Orgel. V. = hudební nástroj, skládající se z pouhých píšťal, které větrem z měchu přicházejícím ve znění se uvádějí, jak právě stisknutím toho neb onoho klavesu průchod k nim se otvírá. Částky: mechy, závaží, větrovnice, průchody, vzdušnice, mřížiny (kancela), klavesy, píšťaly, žlábky, šoupací rejstříky či zásuvky, hlava registru (čep), klavesnice (manuale), pedal, vzdušní zá- myčky. Vz obšírnější popis ve S. N. Píšťala z varhan. Us. V. mají klavesy; strun ne- mají, nýbrž píšťaly, do kterých se vzduch měchy fouká. Pt. V. stavěti. Na v. hráti. D. V-y jdou, Har., zní, hučí. Pt. Zvučné, hlasité v. Aqu. V-y z trub a píšťal složeny jsou. Kom. V-nami zpěv něčí provázeti. Us. V strunách i v varhaniech. Z. wit. 150. 4. V. přenosné. Dch. Aby mnoho bylo var- hanův, zvonův atd. Chč. 380. Co smýšlíš o našich varhanech. 1534. Proto kněžie a žáci proměňují v kostele obyčej, že jednak zpievají, jednak čtú, jednak na varhany hudú, aby i jim i lidem z proměny bylo chutnějé se modliti. Hus. I. 300. — Varhany v knize dělati = rohy listů zohybovati. Us. Vz Varhánky. — V. v uhelných dolech = řady dřevěných podpor, die Orgel, der Stem- pelzug. Vys., Hř. — V. = nabírané šůsky u kabátků, jež selky nosí. Cf. Varhánky. Ve 246* vých. Čech. Jir. — Varhánky, die Mund- harmonika. U Opav. Klš. — V. plamenné, Pyrophon, Flammenorgel. Dch. — V., var- hánky spravovati, rozevírati, natahovati = k pláči se chystati (o dětech), sich zum Weinen anschicken. Mor. Tč. Spustil na v-ny (= dal se do pláče). Ve Slez. Šd. Cf. Moldánky. — V. = jméno polí u Příkaz na Mor. Pk. — Vz o nich více v KP. II. 326., 327., Vlšk. 361.