Vařiti
Vařiti, vařím, vař, vaře (íc), il, en, ení; vařívati (u Opav. vařovati, Klš. ) = dělati, aby vřelo, vodu atd. až do varu zahříti, sieden, kochen; v srdci ukrývati, chovati, hegen, im Herzen nähren; se = vříti, ko- chen, wallen; žířeti, glühen. Jg. V. od vr (vříti), stupňováním r v ar. Ht., Bž. 161. — abs. Žaludek vaří. D. Polívka jest ještě vařící. Us. Zkouška vařící vodou, judicium aquae calidae. Z nádoby vařící vodou na- plněné obnaženým ramenem něco vytáh- nouti. Ddk. IV. 240. Vařící jídlo, brenn- heisse Speise. Us. Dch. Vařiti, dokud dříví hoří, das Eisen schmieden, so lange es heiss ist. Dch. Nevaří spolu. Jak spolu vaříte? Us., Č. — co: jídla, pivo, V., mléko, maso, vodu, kroupy, Us., hněv, nenávisť, L., klih, Šm., polívku. Us. Co budeme vařiť? Slepé myši s česnekem a na modro koště. Us. Matička vařá obid. Slez. Šd. Vař, ženičko, vař obid, bo bych ja juž hrubě jid (jedl). Sš. P. 503. Zemáky k večeři v. Sš. P. 613. Kašu v. Dbš. Sl. pov. I. 96. V. kroupy, im Wasser Blasen werfen. U Litovle. Kčr. Cf. Mistička, Kačery. Počké chvílenečko, já vařím kašičko; Něumim ja kaše vařiť ani chleba pect; Baran pivo vaří, kocúr hospo- daří v komoře. Sš. P. 153., 207., 722. (Tč. ). Budu vařit jest (jest = jísti = oběd). Na Zlínsku. Brt. v Mtc. 1878. 27. Já musím mójmu pánovi jesť (jísti) vařiť. Dbš. Sl. pov. I. 82. — co, se čím: něco ohněm, V., zemčata parou. Voda v hrnci úvarem, klo- kotem, klokočkem se vaří. D. — co, se jak (komu kde): na jednu, na dvě vody. Techn. V. vejce na tvrdo, na měkko. Bram- bory se vařily plným hrncem. U Rychn. Črk. Voda se vaří jako šaty (= klokotem). U Žambk. Kfk. V. mastně něco, fett kochen, na krystaly, auf Krystalle. Šp. Ženci jsou už za dvorem, vařte polívku zázvorem. Sš. P. 558. Voda vaří se klokotem. Jg. Že ne- mají piv vařiti jim ke škodě. Arch. IV. 318. Že tu piv na prodej v. se nemá. Aby opat velehradský na gruntech klášterských žádných piv na škodu a ujmu toho města až do výš psaného času v. nedal; Chtie jej viniti z toho, že na škodu městu jich a proti privilejím a svobodám dá piva na klášteře v. a vystavovati na prodej. Lit. Uher. Hrad. 1545., 1547. (Ič. ). V. na melis, Meliskochen; V. na zrno (cezená těžká či hustá šťáva vaří se ve vakuu prudce, až se vytvoří drobné krystaly, kochen auf Kern); v. na niť, na vlákno (hladce) = cezená šťáva téžká, hustá zhustí se vařením ve vakuu jen tak, aby cukrovina, když vychladla, krystalisovati mohla, kochen auf Faden- probe, blank kochen. Pta. — s kým dobře v. = s ním se srovnávati, mit ihm auskom- men. Sych. Oni spolu nevaří. Od těch čas spolu nevaříme (spolu nemáme). Us. Šd., Dch., Vk., Bkř. — co s čím. Co vaříš? Měkké s tvrdým. U Litomyšle. Dř. — komu. Už sem sa já naučila, jak mužovi vařit, po- lívečku votrubovó plevama ju zasmažit. Sš. P. 480., 675. (Tč. ). — proč. Vaří vždy pouze pro svou kuchyni (sobík). Dvrsk. Pivo vař každý k své potřebě neb na pro- dej. Arch. V. 473. — co, se kde. Něco u ohně v., V., při ohni, na plotně. Us. Pod pokličkou tam cos vaří. č. V. něco v hrn- cích. Kom. Vaří myška kasičku na zeleném rendlíčku. Er. P. 3. Vždy (se) mu vaří v nose. Co vaříš dycky? nemůžeš se vy- smrkať? Na Ostrav. Tč. Budem je (jablíčka) vařívat na smetaně. Er. P. 131. Varte i v ko- ženom hrnci. Ht. Sl. ml. 208. Na kotle kašu vařila. Sš. P. 153. V srdci na bratra pomstu vařila. Dbš. Sl. pov. I. 483. Voda vaří se v žlabě mlýnském (víří). Vys. Hrách v na- ději v. (marně doufati). V. V cizí naději hrachu nevař (nemáš-li doma slanin). Prov. V. zemčata v páře. — z čeho. Chudina z vody vaří. Jg. Pivo ze sladu a z chmele v. Kom. Vařil si z nich patoky. Er. P. 8. Vařila bych kaši, hrách atd., nemám z čeho. Us. Šd. Dobře hospodařit, pak je z čeho vařit. Dch. — se. Maso se vaří. Železo se vaří (žíří). D. — se po kom = toužiti. Cf. Péci se po kom. St. skl. — se čeho. Po- něvadž se mne vždycky vaříš (= varuješ ? nemá býti: varyti? Jg. ). Kon. O smrti.