VátiVáti. Cf. Mkl. Etym. 387. b., Šf. III. 493., List. fil. 1884. 110. —
abs. Když vietr viel. Mill. 84. Vietr věje. Št. Váno jest, ventila- tum est. Pror. Isa. 30. 24. Kdo obilí věje. BR II. 14. a. —
kam. Jež vála volně
k slunci. Kká. —
co komu čím kam. V. si něčím chládek
v líc. Kká.