2. Vávra
2. Vávra. Vávro, uteč ode mňa, lebo vybijú teba a i mňa. Slov. Orl. IX. 248.— V , os. jm. Arch. VII. 396., 632., 648 , VIII. 607. — V. Em., 1839.— 1891., spis., inspek- tor gymn. v Erivaně na Kaukasu. Cf. Bačk. Př. 69., Pyp. K. 1. 304., II. 127, 435, Rk. Sl., Ukaz. 113. — V. Jos. Cf. Mus. 1886. 640., Bačk. Písm. 1. 17. — V. Vinc. Cf. Rk. Sl., Bačk. Pr. 61., 69., 90., Pyp. K. II. 436. — V. Al. Bačk. Př. 155. — V. Slavm. Jg. H. I. 771.