Vázati
Vázati, vázáni, obyč. váži, vážu a: víži, vížeš, víže, vížeme, vížete, víží (Bž. 19. a 20. ); važ (zřídka: věž, cf. Bž. 200., Ht. Sr. ml. 297. ), vázal, án, ání. Vz strany časování: mazati. — V. = pevniti provazem, řemenem, nití atd., binden, knüpfen; obvazovati, ver-, umbinden; vázaného dáti, anbinden; spojo- vati, binden, verbinden, verschlingen; plésti, stricken, wirken, flechten; sešívati, binden, einbinden; povinnosť ukládati, binden, ver- pflichten; spravovati se, říditi se, poslouchati, sich woran binden: povinen býti, verbunden o. schuldig sein. Jg. — abs. Chléb nejmoc- něji váže. L. Puška dobře váže (broků mnoho nerozhazuje). Šp. Nemajiec kde koňuov vá- zati museli do vsi jeti. Let. 58. Žalo by sa žalo, ač by sa vázalo, dyby potěšení za mnú posedalo; Budeme-li žito žít, budem taky vázat. Sš. P. 556., 758. — co, koho: snopy, otep slámy, trámy, noty, knihy, cihly při stavění, Us., slova (verše dělati), Kom., pun- čochy (plésti), Ros., krov (spojovati), síť Rk. V. koho. Us. Toto přikázání lidi víže. Br. Panenka Maria vochraňovala, sv. Anna čepičku vázala. Pís. čes. mor. 9. Kdes byl? žito vázat. Us. Brt. Do lesa běžala, březe ohýbala, hyntušky vázala, synáčka tam dala. Sš. P. 140. Papežovu moc víže zákon; Avšak víže (bázeň) člověka, aby zlého nechal a dobře činil. Hus I. 477., III. 157. Mluví, ja- koby plevy vázal. Jir. Ves. čt. 359. Hovada provázek, slovo ludi váže. Na Slov. Tč. Staří mládenci budou z myších trusů po- vřísla v. Němc. II. 8. — co komu (kdy, kde). V. někomu ruce, nohy. Kram. Na křtu někomu něco v. (vázaného dáti). L., Šm. A keď (= když) mu (kolébku) vázala, žalostně zpívala; Keď mi ho milá vázala, žalostně nad ním plakala; neplač má milá žalostně, šak mi malíček zarostně. Sš. P. 140., 406. Sv. Petr pravil: Co já mu mám vázať (= darovati) ? Kld. Pov. Plný uzel mu navázala. Us. A posaváde ještě vázává se dětem o velké noci anebo příbuzným, při- jdou-li na besedu. Hš. — co, koho, se čím. Žádnému sobě tím svědomí svého v. nedejte; Zlatý tuto ještě věk byl, když aspoň studem se někteří vázali. BR. II. 683. a., 396. b. Že Galatští již se nemají obřízku a jinými ce- remoniemi zákona v. Ib. 638. Na mor. Slo- vácku až posud ze žertu se to dělává, když o jmeninách povříslem vázávají. Hš. Bázní páně se vázala. BR. II. 421. (Šd. ). Ty sieti (Kristovy) vieží se nití lásky sv. v synech božích vyvolených. Hus II. 280. V. něco provazem, Us., řetězi, Flav.; někoho slovem, písmem v. Br. Kteří se cizí vůlí vázati nemusí. Br. Mnohem pak méně sne- šeními sněmovními víže se. Skl. II. 2. Nevá- zati se ceremoniemi. Kom. V. se svědomím. Br. Kníže se právy nevíže. V. V. koho, se slibem. Rk. — co jak: v balík. Reš. Všecky (smrť) v jeden snopek váže (nečiní rozdílu). Prov. Jg., Č. V. písek ve snopy (marnou práci konati). Poř. Bdl. Dostaneš šáteček červený, budeš-li ho vázat až po samé uši. Ps. čes. mor. 233. Na hoře na dole ve tem zeleném hájku trhala má milá modrú fia- lenku. Trhala, trhala, do kystek vázala; Mý pantličky červený, nadarmo vás vážu; sy- neček je daleko, po kém já mu zkážu?; Vážu mi ho (věneček), vážú na jeden veliký (uzel), co ho nerozváže všecek svět širokej. Sš. P. 281., 422., 499. (Tč. ) Boží vóli nad svú váže. Smil. v. 1168. Staří mládenci budou muset v předpeklí písek do otýpek v. Us. Vulgata váže (slova) tedy tím smyslem. Sš. II. 31. Šátek na babku v. Us. Kvítí v kytku vázati T. V. knihu do desk. Us. — koho k čemu. To jej k poslušenství váže. Jg. Někoho k stromu v. Jg. Ohňové.... k po- kutě hospodáře nevíží. Er. Sem bratři, sem blíže, koho k rodu srdce víže. Škultety. Že jich kletba buď pravá neb křivá člověka vieže k zatracenie? Hus I. 352. — Ros., Kram. Sám Jan zřel, že jen syn jej k lidu víže. Tč. exc. K tomuto sněmu váže se též jiná ješte událosť; Kterýž (řetěz) od r. 1075. knížete českého tak mocně vázal jest k trůnu Jindřicha IV.; Štěpána uherského osobný prospěch k Polsku vázal; Zřídlo báje, ješto víže se ke klášteru hradištskému. Ddk. II. 176., 250., III. 4, IV. 320. To víže rodné děti k rodné matce zemi. Kká. Š. 78. Slovo spravedlivý může buď ke slovu z víry se v., buď... Sš. II. 35. — koho na čem. Aby ho vázala doma na provázku. Er. P. 222. — koho zač (kam). Já takové hochy za podvazky vážu. Er. P. 220. — proč. Já jsem... pro... vázán. Pass. 16. (Hý. ). Mý červený pantličky, načiž (nač) já vás vážu ? Sš. P. 289. — co, se s čím (kde), s kým. Daremně se s tím váže (daremně to váže). Kom, S. a Ž. V. se s kým = spojovati se. Býkové s kravami se víží. L. To se váže s sebou (hängt zusammen). Us. u Dobrušky. Vk. Na stejno vychodí, vážeme-li slovo za- vříni se slovy v tu víru anebo; Slova ta úzko s předešlými vážou; Slova ta nejúžeji váží se se slovy předešlými; Jak v řeckém tak i v našem jazyku možno slovo áné/eód-ai zdržovati se buď s genitivem pouhým buď s předložkou Wó od vázati. Sš. II. 41., 31., Sk. 181., 185. (Hý. ). — koho, se nač (v čem). Překladatel ten ve své práci otrocky na literu se váže. Měst. bož. Ne- chtěl se vázati na žádný zvyk. Lépe: v. se čím. Brs. 2. vyd. 252. Nemocný jest na jizbu vázán. Dch. Já vašeho synka na pod- vazky vážu. Ps. čes. mor. 215. Aniž se na zásluhy váže; Pán náuky své vázal na oko- ličnosti. Sš. I. 101., J. 213. (Hý. ). Věci da- rované na tělo nebo na šat podarovanému se vázaly. Hš. — co, se v co. A také ten, ktož se v sirotky víže...; Té žalobě mi sě nezdá odpovídati a to proto, že by se jměl v. v to muž muoj nebožtík bez práva. NB. Tč. 204., 209. Budem zpívat na zdraví pana rychtáře, který nás v pořádek váže. Čes. mor. ps. 280. Bratr mój ani čeleď jeho ne- mají v niveč se v. bez vuole mé. Arch. IV. 400. Vázal mi se v mój dvór; Víže se mi v to dědictvie, v mé věno. Ddk. I. 245., 293., II. 181. (Tč. ). V. se v hádku (míchati se). Dal. Kdo se ve při váže (uváže), tu má do- konati. Br. — co v čem: Aby táž jednání sněmovní je ve svědomích jich v. měla. Skl. I. 142. Aby v ničem vázán nebyl. Ib. II. 343. Vz na hoře: koho nač. — koho skrze koho: skrze pochopy. Kom. — co kde. Ve psaní litery v. Jg. Láska mezi námi sponu víže. Čas. duch. Abyste nemusili někdy před peklem písek v. Sk. Křivá kletba ani před Bohem ani před sborem vieže. Hus III. 227.