Vážiti
Vážiti, vážím, važ, váže (íc), il, en, ení; vážívati = vyšetřovati tíži něčeho na váze, wägen, abwägen, durch die Wage die Schwere, das Gewicht erforschen; srovná- vati, gegen einander halten, vergleichen; učiniti, že se něco váhá, in eine wägende, schwingende Bewegung setzen, wägen, be- wegen; vlásti vedlé libosti, nach Belieben lenken, leiten, kehren; potězkávati, mit der Hand wägen; uvažovati, přemýšleti, roz- jímati, erwägen, abwägen, betrachten, unter- suchen, überlegen; ceniti, pokládati za mnoho n. málo, schätzen; za něco míti, ctíti, v šetrnosti míti, vysoko si ceniti, schätzen, achten, ansehen; domysliti se, zavírati, schätzen, schliessen; vykládati, aufnehmen, vermerken, auslegen; vynaložiti, nasaditi, nelitovati, daran setzen, auf etwas ver- wenden; sázeti nač, nasaditi, pokoušeti se s nebezpečenstvím, wagen, daran setzen; vrci se na co, žádati, dbáti čeho, auf etwas zielen, darauf losgehen, darnach trachten, nachtrachten nachstellen; ze studny vytaho- vati, Wasser schöpfen; chlastati, trinken, saufen; — váhu míti, Gewicht haben, wie- gen; platiti, cenu míti, gelten; moci, gelten, giltig sein, Gewicht haben; se = váhati se, chýliti se, sich wägen, hin und her wägen, schaukeln, schwingen, schwanken; smíti, opovážiti se, odvážiti se, etwas wagen, sich unterstehen, unterfangen; — si = se, wagen (na Slov. ). Jg. — abs. Ale važte, bratřie moji, važte, co die pán; Uvaž, že múdře žádá; Važ každý, co činí a znamenaj, již-li pracuje u vinici božie; Pán Bóh neváží, co kto dá, ale z kterak dobré vóle; Protož važmy, kterú bázní mámy sě Boha báti. Hus II. 2., 43., 65., 268., III. 136. Neváží (neuva- žuje), co tím císařství římskému škodí. V. Kdo nasází mladých stromků, bude vážen od potomků. Prov. Tč. Řeč se váží a ne- počítá. Prov. Šd. Práva bez exekucí nic neváží. V. — co, koho (si). Otázky be- dlivě v. V. Ustanovení, dekreta v. a jim dosti činiti. Skl. I. 274. V. maso, kávu, cukr, vodu, zboží. Us. Cestu k němu v. (jí nelitovati). Jg. V. zoul (vyměřiti jeho výšku), Výs., nález (z něčeho učiniti, uzavříti). Knst. Ta věc váží 10 liber. D. Kus země někam v. Šm. Slunce váží vodu. Šm. Těžce vážil tato slova (mrzela ho). Drsk. A toto vá- žiece světí prorokové nechtěli nižádného poslúchati proti božiemu přikázání. Hus I. 89. Važ poslednie věci hořké a krátkú libosť jejie (ženy). Hus. I. 277. Tělo i zboží v. (nasaditi). Výb. I. 814. V. si něco. Pal. Rdh. III. 137., Bart IV. 3. Však on ví, jak tvoje tlachy vážit. Šml. Kníže Soběslav vyvěsil r. 1129. v chrámu vyšehradském korunu, jenž vážila 12 hř. ve zlatě a 80 ve stříbře. Ddk. IV. 261. Snad ti (= tě) váží (= tlačí) šabla moja? Mt. S. Vážíť to (uvažují) a roz- jímají lidé věrní. Bart. II. 16. Sám svo- body kdo hoden, svobodu zná v. každou. Koll. Bídu svou v-li (uvažovali). V. V. práci. Drsk. Sám sebe važ. Kmp. Nechť to ctné právo váží; Račte to vážiti, jakož ta žena vyznává, má-li to svědomie zavrženo býti vyslyšané čili má trpeno býti; Rač to právo v., das Gericht möge das in Erwä- gung ziehen. NB. Tč. 8., 42., 215. Ode vzdáli k tobě, králi, v-li jsme cestu k tomu tvému městu. Sš. Bs. 51. Kteřížto sú hrdla svá tak dobře v-li jakožto já; Váživše pilně tu věc. Arch. IV. 13., V. 190. (Šd. ). Tam obyčej býval peníze v. a ne čísti. BR. II. 118. a. Napomínám (pannu), aby panenskú čistotu vážila draho. Št. N. 5. Nevaž sobě těžko toho. Št. N. 13. Lehce sobě něco v. Vš. 53. Ó by tuto řeč svatú v-li. Ty važ viece Boha i jeho jméno a přikázánie; Viece vážie zbožie světa než své spasenie; Važ krátkosť života; Tuto řeč spasitele kdo váží, ten znamená...; Kněžie viece vážie při- kázánie lidské nežli přikázánie božie; Ne- beský súdce kterak to v. bude, nevieme; Viece's vážil hlas jednoho slepého než hlas zástupa velikého; Tu jich kárá zlosť, že viece sú v-li osla neb vola než svého blíž- nieho zdravie; A tak má v. člověk viece proviněnie proti Bohu než proti blížniemu; A tak váživ pádu velikosť zamútil se v duchu a omdlel jest až do krvavého potu; Važ utrpenie mé, nebť sem já vážil oblúpenie i raněnie tvé; A všecky věci časné bude sobě málo vážiti. Hus I. 90., 107., 122., 284., 289., II. 30., 70., 84., 362., 390, 431., 434., III. 144. Velmi sobě váží svého sluhu; Lehce sobě váží svátky; A tu kletbu málo si vážie. Hus 1. 60., 137., II. 201. — co, čeho (si) jak. Své váží nad ono cizí. Št. Má sobě toho vážiti nad jakékoliv klénoty. Br. Přátelskou měrou nám to važte. Apol. Každý vedlé toho se váží (srovnává). Jel. V. něco podlé něčeho. Kom. Ze své upřímnosti v. koho (posuzovati). L. V. si někoho před jiným. J. tr. Dítek sobě s ostýcháním v. máme. Kom. Kořisť váží přes náklad vý- pravy, die Beute überwiegt die Kosten des Feldzuges. Dch. Protož vážíce svědomie s uobú strun v spravedlnosti za naučení prosíme. NB. Tč. Vážiti rudu na centnéře. Dač. I. 344. Tebe nade všecko bohactví chci sobě vážiti. Us. Šd. Hřiecha velikosť má býti vážena po osobě, jenž hřeší. Hus II. 277. Úmysly v pilnosti v. máme. Št. N. 270. Aby nade všechny jiné pány sobě ho vážil. Hus T. 59. Svět mne sobě nic neváží a já také na jeho marnosti nic nedbám. BR. II. 642. b. To si můžeš v. čtvrcí dvacetníků. Us. u Rychu. Draze váží Boha nade vše stvořenie. Čr. To páni v. mají vedlé spra- vedlnosti. 1604. Tč. exc. Páni s pilností svú v-li, což v těchto knihách psáno stojí. Pal. Dj. V. 1. 422. V čemkoli váží se kdo nad jiné sám, hrdť jest. Št. N. 26. 21. — co, koho zač. Nelíbíš-li se zlým, za velkou chválu važ to sobě. Št. Múdrý zná šeřed- stvie smilstva a vážie je za šeředstvie. Št. Nyní libru masa za 38 kr. váží. Us. Svět nas za nic neváží. Br. Za nic, za nejmenší věc nevážiti. V., Bl. Proto váží sobě Buoh kněžské svátky za hovno, že opúštějí ná- božnou modlitbu. Hus 1. 130. Nepřítele i nej- špatnějšího za málo nevaž. Č. M. 235. Zač mne sobě vážíš? Us. Ktk. A téměř za nie jako psů sobě jich neváží. Vrat. 116. Když zlí o tobě mluviti budú, važ to sobě za chválu. Kš. 2. A to za nic neb málo v-li. Let. 293. Jako za nic neváže toho přikázánie i listův nechtěl čísti. Št. Krvavá vůle za skutek vraždy byla vážena. Sych. — čeho, co komu (si). Milostivě, zle. těžce někomu něco vážiti (pokládati). Jg. Jak vysoko si ten prsten vážíte? D. Jak by si to draze vážil, kdyby... Jel. Že tíže váženo bývá od soudu tomu. Skl. I. 47. Že císař váží mn to velmi. Ib. II. 85. Jsem té jisté naděje, že i Jeho Milosť císařská takové mé v le- žení zůstání milostivě by mi v. ráčil. Žer. Ktož v-li sobě zákon jeho. Chč. P. 62. b. Vysoce ty váží, jižto... Št. N. 277. Všecko to sobě vysoce vážím. Abr. z 9. Něco ně- komu těžce v. U s. Dch. Přešťastný, komu Bůh hříchu jeho těžce neváží. Kom. Kus stříbra více si vážil než... Kom. — Háj. Ros., Solf., Bibl. — si čeho: přízně; Vý- strahy naší za nic sobě váží. Sych. Lehce sobě něčeho v.; Čeho si lidé mnoho váži. V. Zdraví si v. Sych. Kdo si mála neváží, po mnohu ať nebaží (není mnoha hoden). Prov. Jg., Šd. Malého něvoží, velkého ne- zaslúží. Na Ostrav. Tč. Těžce někomu ně- čeho v. (zle vykládati). Us. Směl-liby pak přes to kdo poručení toho JM. sobě tak lehce v. Žer. Mladý ať si staršího váží. Us. Dch. Svoboda jest ten drahý poklad, jehož si máme v. nastokrát. Čes. mor. ps. 88. Dobře jsem mu radil a nevážil si toho slova. Us. Šd. Važte si svobody, zlatá pouta zů- stanou jen pouta. Krup. Čech. 142. Přátelství vysoce sobě važ. Ib. 116. Poláci králuov svých nehrabe sobě v. navykli. Dač. 1. 160. Nenič toho sobě lehce v. Arch. II. 39. Vaší Msti nálezu jest sobě velmi lehce vážil. NB. Tč. 245. Turci všech žen lehce a málo sobě váží. V. Nevaž sobě té práce a pouč mne. Abr. z G. I. 456. Mnozí sobě věže, sprave- dlivě v ni vsazeni jsúce vedlé práva, ani hanby nic nevážie a řiekajie: Však pro kozy nenie. Vš. Jir. 289. Té kaply a místa okol- ního pohané hrubě sobě váží. Har. I. 196. Važte si, děvčátka, svoji poctivosti, jako ta travěnka svoji zelenosti. Sš. P. 398. Takť bezbožný svět, více sviní než svého spasení sobě váží; Více sobě lotra Barnabbáše nežli jeho vážili; Aby učili se darů božích i malých sobě v.; Dětinský jest to obyčej více sobě v. blata nežli zlata. BR. 11. 38. a., 49. b., 65. b., 573. b. By lidé řeč kupovali, ne tak mnoho by mluvili, řeči by sobě vážili. Us. Hš. Važ si času, chop se práce, zahálky se střež co zrádce. Tč. Své přátely množ a otcových si važ. Č. M. 229. Své přátely množ a otcových si vož. Na Ostrav. Tč. Vážím ho sobě jako oka svého. Č. M. 522. Kdo si neváží cuzého, ten nědbá ani svo- jého. Ve Slez. Šd. — čeho. Vážíť ho jako prachu v očích (nic si ho neváží). Prov. Pokudž se soudcím nevidělo jeho (půhonu) vážiti (v úvahu bráti). Žer. Zp. 1. 15. Daruov božích vážíc lehce. Dač. I. 1. (Lidé hrubí) málo vážie dobroděnství Kristova. Hus 1. 58. — se čeho = odvážiti se. Že jest pro malou lahodu, nechtěla se vážiti lopoty těžké. Št. Již se musím v. jeho hněvu. Exc. V-žím se toho. GR. Než mohloby býti na týden, žeťby se vážil příjezdy do Prahy. Arch. II. 428., Pal. Dj. IV. 1. 98. A to učiním proti právu, vážiec se smrti i zlé příhody. BO. — co, se na koho, nač. Ušel z obce, kdež naň nevážili (ho nenáviděli). V. Nevážili na Aristobula pro jeho ukrutenství. Plác. Na farizee nevážili. Ib. Lituji, že tak lehce vážíš na něho svého mladého života. Tč. exc. Jen se na takové věci nevaž (nevěř jim). U Rych. Msk. Neboť vždycky proti nim čelil a proto i oni naň vážili. Let. 125. Opisius Macrinus tak hrubě nevážil na cizoložníky, že je ohněm páliti rozkázal. Bdž. 188. Ne- váží na něho (nedbá). Ros. Vážím to na pravdomluvnosť jeho (srovnávám). Kom. V. náklad na něco (vynaložiti). Us. On na to své hrdlo vážil (nasadil). Ros. Na obě strany se v. (v pochybnosti býti). V. Život na něco v. Rk. — co s čím, s kým. S sebou ať to váží (o tom myslí). Jel. Hříchy s ctnostmi v. (srovnávati). Jel. Váže prospěch svůj v ži- dovství s pronásledováním církve. Sš. II 13. co, se kde (na čem, v čem, u koho, před kým, při kom): na váze, na ruce (potěžkávati). Jg., Kom. Pták váží se na křídlách v povětří. L. Na vážkách něco v. Kom. V mysli něco v. (= uvažovati). V. To vida a váže u sebe. V., Háj. To před Bohem nic neváží. Mnoho při někom v. (moci). V. I váží apoštol na mysli důvody ony. Sš. II. 30. Arcibiskupem pražským učiněn pan Zbyněk Berka z Dubé, ale v Čechách to už nehrubě váženo bylo. Dač. I. 177. Čím som sa tě- šila, to som i stratila, čo som si v tom svetě najviece vážila. Sl. ps. Šf. I. 90. Páni a ry- tířstvo na sněmu obecném s pilností sou vážili, což v těchto knihách psáno stojí. Pal. Dj. V. I. 422. V Čechách se v právu zemském léta přirozená vážie. Vš. Jir. 254. — co (čím): vahou, Jg., V., rukou (potěž- kávati), Us., dlaní. V., hrdlem, životem (na- saditi hrdlo). Bern. Vodu ze studny okovem, Kom., kolem vážiti. V. Strom železem v. (vyvraceti). L. (Ona) při dvoře papežském jak ctnostmi tak i bystrotou ducha svého velice mnoho té doby vážila. Ddk. II. 256. — co proti čemu. Tesknosť proti rozkoši v. (srovnávati). Jel. Žádné privilegium proti tomu nic neváží. Plk., L. — co o kom. Nad míru mnoho o sobě váží (myslí. ) Bern. — co proč. Pro věci marné něco v. (vynalo- žiti). Pref. Judit, kteráž pro vlasť nebez- pečně česť i hrdlo vážila. Pal. Dj. IV. 2. 400. I prosím snažně V. Msti, abyste sobě té práce pro věci horší v. neráčili. Arch. III. 28. Život svůj nebezpečně vážil pro tě. Bj. Mnějí, by pro jich mistrstvie pán Bóh hřie- chu jim nevážil; Pro malý zisk světa to- hoto málo vážíte život věčný. Hus I. 453., III. 270. Člověk pro zlato duši váží. Alx. V. v. 628. Pro zbožie svój život v. Alx. V. v. 1859. Vz V. s infinit. — co odkud. Z toho již každý v. (souditi) může. V. Vodu ze studnice v. Kom. Učení od někoho v. (bráti). Plk. Z pramenů v. Us. Dch. Příčinu toho v. můžeme ze slov téhož apoštola. Že od eonu a vyšších jakýchsi duchů plnosť vědy a moudrosti v. přijde. Sš. I. 57., II. 211. Pořádně vypsaného jména nenalezl Pez v rukopisu, z něhož jej byl vážil. Ddk. II. 321. — se kam: do bitvy (odvážiti se). Reš. — adv. (jak) málo, lehce, velmi, mnoho, Us., velice, vysoce, vysoko, draze, V., laskavě, milostivě v-ti. D., Reš. Velmi lehce to váží; Zná spasitele svého a váží pilně bolesť jeho; Tu řeč pilně važme. Hus I. 107., 109., 336., II. 397. (Tč. ). Lehce ně- koho v. Chč. 299. Draze si toho vážím. Jel. To mu milostivě vážil. Abr. r. 9. II. 103. Velmi milostivě lidské pokolení vážíš. Ib. II. 119. A protož draze sobě jí važme. BR.
II. 749. b. Nevažte sobě těžko toho. Št. N.
66. 13. Súdcí prositi, aby to jemu lehčeje
váženo bylo; To jsú pilně vážiece nalezli;
Všeliká přísaha ode všech lidí těžce jest
vždycky vážená. Vš. Jir. 65., 85., 98. V. si
něčeho málo. Vz Šiška. — s inft. Vážil
sem (váhal) to udělati. Krab. Nic neváží pro-
siti milosti za hříchy. V. Že sobě pro Boha
i statků svých vynakládati nevážili. Br. Nic
tobě neváží prolévati krve. Br. Ktož k vůli
otci a matce své pro zalíbení se jim neváží
sobě mne uraziti a zapříti. BR. II. 47. a.
Aby do rozeznání dobrých lidí nesměli se
vážiť tu zem orať. Sl. let. I. 249. — kdy. Při svědomí ne množstvie svědkóv, ale viera nenakažená v svědectví a pravda se váží. Vš. Jir. 360. Jestiť s podivením, jak lehce v-lo sobě za těch dob právě německé bis- kupstvo klatby církevní. Ddk II. 302.