Vážiti
Vážiti. Cf. Mkl. Etym 374. a. — abs Už váženo, milá ženo (už se stalo). Kmk. Kuk. II. 315.— co. V-žil každé slovo. Schz. Dnes žerty vlídněji vážil. Šml. To těžce v-li páni zemští. Let. 293. Tu věc a pří- hodu váživše (uváživše). 1532. Mus. Tak málo na Bóh tbá, že i jeho obraz lehce váží Št. Kn. š. 6.— jak: sblížené, rychle. Mj. 79. Někoho dle zásluhy si v. Sá. Aby mu to milostivě váženo bylo. Wtr. exc. Opatrně vážíš (uvažuješ), nežli prodáváš (mluvíš). Šml. Vysoko něco v. Lpř. Draze něco v. Št. Kn. š. 61., 68., 79., 183. By to (zlato) v-li místo bláta (jako bláto, za nic). Arn. 2567. — čeho. I toho v. sluší (erwä- gen). Šf. Strž. 1.194 , 329. — si čeho. Pod- staty více si v. nežli forem zevnějších. Mus. — se čeho. Všech zlých příhod sě váživše přijeli k královi. Výb. II 551. Či-li by vážil se tolik ohyzdy i zápovědi božie?; V. se božího hněvu. Št Kn. š. 18 , 38. — co nač. Křesťan na boží pravdomluvnost všecko váží (dá). Kom. L. 117. — co čím: slib myslí vážiti. Ezp. 1363. — co proč (s kým). Život pro něco v. Pass. mus. 390. Neb sbožie i život s svým pánem pro jeho pravdu v. mají. Št. Kn. š. 167. — si čeho proč. Pro její nelíčenosť si jí vážil Sá. Nevážiec sobě proň i jedné práce ani smrti. Št. Kn. š. 37. — co odkud. Dech z hluboka v. Hlk. Povídku z vesnického žití v. Mus. Jinak toho nemáme v. sobě než od Boha. Št. Kn. š. 20. — co kam. Kdyžť káži, i život vážíš mezi lotry aneb přes moře. Št. Kn. š. 18. — s inft. Aby práce nevážil mne skrze svět provésti. Kom. Lab. 9.