Včela
Včela, medostrojka. Cf. List. fil. 1878. 211., Brm. IV. 230.—265. V. Cf. vučeti. Šf. III. 615. Píchnutí včely. Vz Slov. zdrav. 401. Jak povstaly včely? Vz Sbtk. Výkl. 53. O řím. chovu včel. Vz Vlšk. 106. Vče- ličky chudobných kravičky. Rr. MBš. — Hádanka. Letí, letí ponad hory, samo sebe hutorí, nožičky má jako ráča a kriedelca jako ptáča. Mt. S. I. 138. Ptáček lítá a ne- hodí se k jezení. Vz Kvítek. Šidlo, bodidlo, po světě chodilo a domů nosilo. Brt. Dt. 152., Km. 1886. 752. — Včely, které se rojí před Janem, jsou lepší nežli po Janu. La- komým lidem se včely nedaří, brzy jim pomrou. Jedí-li novomanželé z jednoho ta- líře, nevedou se jim včely; Přehodí-li se roj včel růžencem nebo drobečky chlebo- vými, neuletí. Aby se včely časně rojily, nakapají místy před sv. Filippem a Jaku- bem na česlo ovčího mléka. Včely, které se vyrojily ua sv. Petra a Pavla, mohou ssáti z červeného jetele med. Kšť. Kdo trhá lipový květ a v. ho uštípne, má pře- stat trhati, koření (květ) by v nemocech neprospěl, ale spíše uškodil. Když se k vče- lám přihlíží, má se dáti pod úl vejce, aby budoucím rokem hodně medu měly. U N. Bydž. Kšť. Pověry o v. vz Mtc. XVI. 90., NZ. I. 334. V. ve významu a podání svato- janském. Vz Mus. 1891. 486. — V. česká, časopis. Vz Bačk. Písm. I. 381., 389., Tf. Mtc. 86. — V., souhvězdí. Vz Stč. Zem. 25. — V. Včelička = vstavač, rostl. Mor. Brt. Mllr 14.