Vdáti
Vdáti, vdám, vdej, al, án, ání (na Slov. a Mor. -at, atí); vdávati. Vdáti = včiniti, hineinthun, stecken. — V., na Slov. vydati = za muže dáti, verheirathen, vermählen. — koho: dceru, Us., pannu. Zř. zem. Jir. S. 40. Ožeň syna, kdy chceš a vdej dceru, kdy můžeš. Us. Němc, Šd. Nevdejte mne dalečko, edem přes malé polečko; Jak nej- mladší vdával, sto peněz jí zadal. Sš. P. 100., 119. Us. — komu. Král Jiří vdal dceru svú knížeti Mišenskému. Ms. trub. kron. — za koho: za muže (svou dceru) v. V. Jenž dceru svú byl zaň vdal. Let. 84. — V. = podati, geben, reichen. — co komu jak. Jáť tobě dnes meč i kopie vdávaji u věrnej vieře, zdabych na tobě rytieře dochoval. St. skl. — kam. Spra- vedlný vyproštěn bude a bude vdán (tra- detur) hříšník na miesto jeho. BO. (Prov. 11. 8. ). — se = za muže jíti, sich vermäh- len, heirathen. Ženy se vdávají, muži se žení. Ros. Ještě se nevdala. Us. Vz Vš. 571. Když se děvče vdává, routa zelená se chvěje, že jí žádný nezaleje. Exc. Počal jsem se jí vyptávat, brzo-li se bude vdá- vat. Čes. mor. ps. 224. Jak se děvče vydá, ráda by svobody. Sš. P. 469. Že sú lidé jedli a pili, pojímali se a vdávali až do toho dne. Hus I. 196. U mamičky býval život veseličký, jak sem se vydala, starosť mi nastala. Na Mor. Tč. Nepřijela sem se vdáť, přijela sem bojovať; Aj zkázala mně moja némilejší, aj že by se ráda vdávala; Já se vdávať nebudu, radši pannú zůstanu; Dež mě nechce, nechť se, já se ho nepro- sím, šak so ješče malý děvče, vdávat se nemusím; Vyletěla holubinka z bílého stáda, naša dívka dycky plače, že se nevdává; Vdala jsem se, vdala, co je po tem vdaju, dy sem se dostala, kde chleba nemajú; Decky mně maměnka lála, že sem se tak mladá vdala; Ruky ma jak vrana bile, přece by se vdavala; Chce se vdávat, neumí tutěnkám ohledávat, neumí na buchty za- dělávat; A ty holko, ty se vdej, a ty na mne nečekej; Já se vdávat nebudu, pa- cholátkem pobudu. Sš. P. 107., 203., 223., 279., 352., 470., 495., 535., 677., 757. (Tč. ). Jak se dívky vdáti mohou, vz Mus. 1853. 470. Které děvče sklízí brzy se stolu, brzy se vdá, musí však dříve prodrhnouti střez. Mus. 1853. 474. Za kterou dívkou dvéře bouchají, ta brzy se vdá. Ib. Vz Dívka. — se za koho: za muže. V., Br., D., BO., Jel., Er. P. 48. Když zaň vdávána a on ji ženu sobě pojímal. O. z D. Když Anna dcera Chvalíkova byla vdána otcem jejím Chvalem za Václava syna Pešíkova. Arch. II. 172. Ani by sester za muže vdá- val. Hus II. 221. Vdal jsem pannu Kristinu z Prachnan za p. Jindřicha z Vilemovce. Dač. I. 94. Potom ji za Matiáše vdala. NB. Tč. 200. Dcera její za pana Puchmíře vdána jest. Žer. Záp. II. 122. Až mne vychováš, za milého vdáš. Er. P. 137. Jestližeby se za jiného vdala. BR. II. 22., 23. a., 498. a. Vdej se zaň. Odpověď. Měla bych za koho (ironicky) ! Jg. — se komu. Milá se mu vdala (i. e. za jiného). Us. V. se komu = za koho. Na Mor. — se kam jak. Vdala-li by se kmetična na cizí grunty bez vůle pána svého. Vz Zř. zem. Jir. 482., Pal. Dj. V. 1. 398. A já bych se do cizích Němec nevdala, raději bych svobodnou v Čechách zůstala. Kmnký. A paní Annu vdali do Ro- hatec za muž. Arch. I. 172. Chceš, abych se vdala do stodoly. Er. P. 235. Ona jest druhá Slovanka, která se od času Břeti- slava II. do rodu Přemyslova vdala. Ddk. III. 50. — se kdy. V lůni sem se nevdala, že su (sem) malóšenká, letos bych se vdá- vala, zas nemám šuhajka; Pře mi milý vo- statke, už vás tady zas mám, v luni sem se nevdala, letos se zas nevdám. Sš. P. 661. Která nechce sama spáť, musí v masopust se vdáť. Slez. Tč. — jak. Vdala se na půl kola (dopustila se, zmrhala se). Mor. Šd. Vydám sa ja po otcovej vôli. Ht. Sl. ml. 237.