Vděčiti
Vděčiti, il, en, ení = vděčným, příjem- ným činiti, angenehm machen, verlieblichen; se = vděk činiti, zu Gefallen thun, will- fahren. — komu. Byl muž chytrák, jenž obojí straně, židům i Římanům, v. uměl. Sš. Sk. 141. Atheňané všem bohům v-li. Ib. 206. (Hý. ). Jí každý vděčil milerád. Sš. Sm. bs. 86. — se komu. Kterémuž kořil a vděčil se všemožně. Pal. Dj. V. 2. 503. Zámožným se v-lo. Ehr. Vděčí se králi, ale mu nepochlebuje. Sš. Sk. 276. (Hý. ). — V Čech. obyč.: zavděčiti se. — se komu čím. Bern., Plk. Kloníc hlavu v záři za- rdělé usměvem co bohyně ti vděčí; A kdož může Bohu čím v. ? My se mu (Kristu) sice ničím v. nemůžeme, čeho by potřeben byl. Sš. Bs. 180., I. 121., J. 284. — koho čím. Dch. — v čem. Kartig. — se komu zač: za dobrodiní. Jg., Dch.