Vděčnosť
Vděčnosť, i, f. = uznalosť a odměna do- brodiní, die Dankbarkeit. V. svou někomu prokázati, Kom., za něco. Br. Nyní tuto v. ke mně prokazuje. V. Zástupové v. proká- zali. BR. II. 42. Zákon vděčnosti jest, aby ten, jemuž se dobře činilo, móž-li, tak mnoho aneb viece zasě odčinil. Hus. I. 148. Za- vázán jsi k v-sti. Bern. V. mne k tomu víže, abych. Sych. — V. = příjemnosť, die Annehmlichkeit, Lieblichkeit, Anmuth. V. hlasu. L. — V. = radosť, zalíbení, die Freude, das Wohlgefallen. S vděčností při- jíti nějaké ohlášení. V. Našel jej s velikou vděčností. Kom. Neopúštěj ho, neb jemu na tom zvláštní v. učiníš; A jakož mi jest VMst. psala, že v pilnosti mé v. máte, to- muť jsem velmi rád. Arch. III. 10., IV. 404. Příjezdu našeho v. ukázali. Ler.