Vděčný
Vděčný; vděčen, čna, o = činící se dluž- ným za dobrodiní, dankbar, dankbarlich. V. člověk. Ros. Vděčným se ukázati, vděčnou mysl ukázati. V. V. mysl. Bern. Máš-li srdce vděčné, doufej slávy věčné. Us. Tč. — komu čeho. Nebyl vděčen dobrodiní sobě učiněného. Br. Budu vám toho vděčen. Bs. V. darů. Št. Nýbrž že stavové toho vděčni budou. Skl. I. 314. Toho jsem velmi vděčen od tebe, jakožto od přítele svého zvláště milého. Hl. Mají toho těm lidem vděčni býti. Št. Šest. Kn. 160. Byli toho všickni na pořád vděčni. Us. Tč. A to se stalo proto, že jsou učitelův a kazatelů věr- ných nebyli vděčni. Bart. 171. Každému toho vděčen budu. Kos. Ol. I. 219. Cokoli král váš učiní jemu dobrého, budeme toho vděčni. Pal. IV. 2. 206. Budeme toho vždy- cky vděčni. Výb. I. 857, Tvé pilné práce vždy vděčni býti máme. Arch. II. 25. Když
mu toho uměl vděčen býti. Chč. P. 48. a.
Budeme-li toho vždycky vděčni daru. Smil
v. 292. Zlí křesťané nikdy vděčni nebyli
toho. Št. 23. Toho Bohu vděčni buďte. Pass.
136. Vděčni budeme té milostivé lásky. Žer.
Velmi jsem toho vděčen a jak nejvíce mohu
V. milosti děkuji, že... Žer. Nejsi vděčen
daru vzatého. BO. Nenie vděčen paměti, že
Bóh otec svět stvořil; Abychom jsúce vděčni
jeho z mrtvých vstání svého čekali; Budú
zatraceni, že tak velikého dobroděnstvie
nebyli jsú vděčni; Ktož nejsa vděčen ne-
smierné dobroty ducha sv. nechce se káti
hriechóv, tomu nebude odpuštieno. Hus I.
112., II. 133., 147., III. 245. Toho Bohu
vděčni buďte. Svěd. — komu z čeho, zač.
Nejsouce vděčni z obdaření cti. Ben. V.
Jsem vám za to (z toho) vděčen. Us. Dch.,
T., Zk. Velmiť sem vděčen z těchto novin,
které si mi široce psal. Arch. III. 51. Ne-
byl jsem vděčen z toho. Smil v. 295. Každý
křesťan za utrpení Páně vděčen býti má.
Sš. II. 29. V. býti komu z čeho. Výb. I.
858. — ke komu. Tu se ukazuje řiedkosť
lidí k Ježíšovi vděčných. Hus III. 343. — V. = rád. — komu, čemu čeho od koho čím. Všeho srdcem vděčen buď Bohu. Št. 64. Nebyl jeho smrti vděčen. V. Že jsem tvému dobrodiní nebyl vděčen. 1410. Ďábel jest vděčen toho postu. Chč. P. 153. a. Král byl pomoci té velmi vděčen. Pal. Dj. V. 1. 196. A jakož mě píšeš vystřiehaje mne, tohoť jsem velmi vděčen od tebe. Arch. II. 20. Jsme velmi vděčni od tebe toho; Tohoť jsem vděčen od vás, jakožto od přátel svých milých; Ježto mi kniežata velmi toho ra- dostni a vděčni byli; Protož jestliže by J. V. ráčilo také radu svú k témuž sněmu poslati, byli bychom toho vděčni; Toho jsme všichni věrně v-ni; A takéť sem na něm porozuměl, že je toho velmi vděčen od tebe, jakožto od přietele svého dobrého; Velmi sú toho vděčni byli. Arch. I. 13., II. 250., 256, 257., III. 4, 45., V. 328. (Šd. ). Těší mě o nich, jak velmi jich tam vděčni jsou. Žer. L. I. 129. Staroměští srdečně vděčni byli příchodu legatův. Pal. Dj. III. 3. 128. Prvého navštievenie máme býti velmi vděčni a tak mile je pamatovati. Hus II. 4. Král nejsa žádostiv ani vděčen mezi pod- danými svými různic a soudů. Bart. Tohoť jsem velmi v-čen. Výb. II. 52. — V. = pří- jemný, milý, sladký, annehmlich, angenehm, lieblich, anmuthig, willkommen. Nic mi není vděčnějšího. V. Libé spoluznění hlasů vdě- čné jest. Kom. V. novina. Háj. Libé a v. teplo; vděčnou službu učiniti (vděk udělati); v. věc udělati. V. Dárček vděčný bývá uži- tečný. Mor. Tč. Poněvadž naše dobrodiní prvé nebylo vděčno, již ho od nás také míti nebudeš, pokudž jsi živ. Arch. II. 148. — komu. Jest mi to vděčno. Ros., Bern., Háj. Věc mnohým vděčnou a příjemnou vykonati. Ler. Dobrým byl velmi vděčný. Bart. Ó Ježíši umučený, pro nás ohavně zeplvaný! buď nám vždy vděčný a milý z své milosti. Hus III. 263.