1. Vdovec
1. Vdovec, vce, vdoveček, čka, m., der Witwer, Witmann. V. Strany původu vz Vdova. Když se mu dcery provdaly, zůstal vdovec o samotě. Sych. V. po živé, -der Stroh- witwer. D. Vdovcům věnečky se nevstavují. Kos. Ol. I. 296. Nežbych sobě vdovca ples- nivého vzala, radši bych já radši do vody skočila; Ach vdovče ty můj milý, pověz ty mně pravdu, kolko ty těch dětí máš, ať mě neoklamáš; V. si mě namlouvá, má patero dětí; Nechoď za mnó ledajaké vdovče, dělal bes mně, jaks dělal nebožce; Ja, co je ten starý v. drdlavý, co by moje modré oči pla- kaly; Vdovce bych nechtěla, nebo bych se bála, že by ta nebožka za dveřama stála; Zakukala zezulenka z jalovca, nedávajte mně maměnko chtět vdovca; Jak živa sem ne- viděla na lóce jalovca, aby panna opustila mládenca pro vdovca; Lepší je žitečko nežli oves, lepší je mládenec nežli vdovec. Sš. P. 197., 198., 199. (Tč. ). Až já umřu a ty budeš vdovec, potom bude našej lásce konec. Brt. P. 53. Kdeže som ja bola, keď milých dá- vali? každej po mládenci, len mně vdovca dali! Sl. ps. 328. Blýská-li se dívce čelo, dostane za muže vdovce. Mus. V. má jen polovici srdce (půl ho dal nebožce). Č. V. našel čertův kartáč (strojí se. Vz Ženitba, Manželství, Vdova). Č. V. bez hospodyně jest ubohá věc. Jg. Vdovec s vdovou zřídka se shodnou; V. má lžičku a skleničku a mládenec holé ruce. Č. M. 395., 396. Vdově někdy čert ščetky požičá (půjčuje) a vdovce sám češe (vdovy někdy se strojí, vdovci pořád). Bern. Vz Vdova.