Vdy, vdycky, vdyť
Vdy, vdycky, vdyť = vždy, vždycky, vždyť, immer. Nemohu tak mnoho psáti, že vdy mním, že...; JM. mě vdy upomíná. Arch. II. 430. Aby vdy ve zpuosobě ta- kovej žaloby tu věc, pro kterúž má přísa- hati, některak dotekl. NB. Tč. 266. On k nám po vdy choďoval (chodíval), kdy byl ještě na slatině. Na Ostrav. Tč. Protož muožete o ty i o jiné věci mezi řemesly u vás vdycky zřiezenosť učiniti, kolikrát by potřebí toho bylo. NB. Tč. 267. Ježto na tě to vdycky prokáži. NB. Tč. 237.