4. Ve větách odporovacích
4. Ve větách odporovacích, vz Věta odporovací. Lat. vero, autem, něm. aber, jedoch, indessen. Klade se: 1) Když se činnosti a účinky, které sobě odporny jsou, proti sobě kladou. HleDím a nevidím nic. Kom. Vezme pověrek, chce ho práti, a man- želka jeho mu nedá. Sved. Otec dobrý a matka zlá. Začalo poprchávati a zase přestalo. Us. Neměj nikdy nepřítele za ovci a vždy za vlka. Prov., Lb. Král veliký pán a lopatou cukru nejídá. Prov. Pk. Po světě poče ne- tužiti a svému choti slůžiti. Kat. 1102. Tamtéž vv. 2645., 3289. — Št., Výb., Jg. — 2. Když s myslí pohnutou otázky činíme a je výrokům předchodným na odpor stavíme. Ráda bych jáz neplakala a řekněte (= ale řekněte), kto by neplakal? Rkk. 65. — Dle Zk.