1. Věc
1. Věc, i, vícka, věcička, y, f. Věc dle Kosť, tedy: věcem, ve věcech. Strb. veštB, got. vaihts, ht (gt) v c. Vz Gb. Hl. 111. V. = co má podstatu naproti pouhé formě nebo slovu, jistota jakákoliv kromě člověka, co jest kdekoliv ve světě, die Sache, das Ding, das Wesen, der Gegenstand. Jg., S. N. V MV. nepravá glossa. Pa. Viditelná v.; pozorně na v. hleděti; Hradí se hrází, zdí, plotem z kolů, tyčí a jiných věcí. Kom. V. mistrná, zpo- tvořená. V. Živé, bezživotné věci. V. vonné, z dříví, cukrové, skleněné, Us., soukenné, lněné. Br. V. na prodej. V. k ničemu, Dch., k dodání, der Lieferungsgegenstand. Šp. Věci od zlata, od stříbra a od drahého kamení. Dač. I. 261. Věci sebe vespolek docelovací a k sobě patřící; Věci nejetné, xk áóiáeoya. Sš. Sk. 10.. 181. Na věci oku slibné se neo- hlédáme. BR. II. 600. b. A než jest Jan domuov přijel, byly vyneseny ty věci, které tuto vypisuji. NB. Tč. 260. Koně, odění, samostříly a jinú domovitú věc; O ty věci páni nalezli, že...; Dlužen mi peníze za krásnú věc. Půh. I. 166., II. 145., 546. Rozum, paměť, vóle jsú tři věci, ale jedna duše. Hus II. 371. Věci suché a mokré. BR. II. 65., a. V. pouhá, o sobě, sama sebou, Ding an sich. Nz., Hš. V. určitá, každá zvláště, jednotlivá. J. tr. Věci movité, nemovité, cenné, peněžní, Šp., drahocenné. Věci stejnorodé (které mají společné znaky), různorodé (které mají různé znaky); v. úplná (které žádná částka ne- schází). Blř. Věci čistující a hnojící ránu, horké odrážející, klovaté, narosťující a mozek posilující, obměkčující, v. na smasení a ro- stění, studené a odrážející, složené, utvrzu- jící, zbraňující nežitu a objitření. Sal. 115., 117., 109., 120., 224., 105., 109., 104., 226., 107., 174. — Slovo věc zastupuje někdy jiná substantiva. Božské věci = služby, nábožen- ství. V. Aby všecky lidské věci prohledl (děje, správy atd. ). Kom. Věci válečné. Har. Stavěti nějakou věc = stavení. Har. Má ty věci = čmýru, měsíčné. Us. Není sedla, ani uzdičky, ba ani té věcičky (= koně), na niž se uzda dává. Č. M. 170. Každý zná své věci (obtíže, starosti a p. ); On nejde nic na věci světské; Lidské věci; Někoho mimo věc (ausser Spiel) pouštěti. Dch. Věci po- svátné. Us. Že se jest poctivě zachovala, žádnými věcmi neslušnými ani čáry vuokol nejdúci (umgehen). NB. Tč. 248. Abychom vyšších věcí čenichali. Sš. II. 60. Že jsú land- fridem všechny věci mezi ním a mezi mnú o brannú věc minuly. Půh. II. 114. Všechni věci čas mají: mlčenie i mluvenie; Které věci od Boha jsú, řádné jsú. (Pav. Řím. 13. ); Otec a mátě divili sú sě nad těmi věcmi, které řečeny sú byly o něm. (Luk. 2. ). Hus I. 271., 466., II. 24. (Tč. ). — V. = něco, etwas, ein Ding, eine Sache. Bohatství jest pěkná věc, kdo ho užiti umí. Mušení veliká a těžká věc. V. Já za novou věc to měl. Kom. Jiná věc jest. V. Dobrá v. jest ne- hrati na mstěnou. Prov. Prov. To je věc! To jsou věci! Šm. Mrzutá věc, eine Fata- lität; Jest to v. nemožná. Dch. Tancovali oba, až milá věc. Dbš. Sl. pov. I. 412. Ač kterými věcmi sě dmeme, Bohu ohavni jsme: A věz opět, že jiná věc jest posvěcenie a jiná posviecenie. Hus II. 385., 417. (Tč. ). Oči jsou nesytá věc. Hš. Bůh i maličkosti volí, by jimi veliké věci dokázal. Us. Tč. — Pozn. U adjektiv se slovo věc často vypouští. Pěknáť jest statek a zboží (i. e. pěkná věc). Zk. — V. = vše, o čem se mluví, jedná, předmět, der Gegenstand, die Rede, Materie, das Thema. Jednu věc a řeč opakovati; hlavní věc (pře), V.; vedlejší v. Us. Ne- mluvte o takových věcech. Věc vyložiti. V. svrchu zmíněná, řečená, dotčená. Us. K věci mluviti. Kom. K věci. To nedělá nic k věci! To nedělá nic k věci. Us. V. ta daleko hledí, hat eine grosse Tragweite. J. tr. V. rozmluvy, hádky, jednoty. Šm. Věci obecné, vz Rb. 273. Kdyžby Václav držal dědinu neb jinú věcí tělesnú vládl. CJB. 387. Tyto všecky věci svrchu psané listem tímto naším utvr- zujem; Kdožby mana z manské věci pohonil. Žř. F. I. A. X. 6., D. IV. Do věci se dáti, ins Zeug gehen; Hned k samé věci, in me- dias res; V. hádky, der Streitpunkt; Hle- děti k věci. Us. Dch. Táhnou se k divu uči- něnému, věci doličné, z níž veškera ta pře byla povstala. Sš. Sk. 46. Jmieti bude túž plnú moc a tak plné právo ke všem věcóm v tomto listu psaným. List z r. 1467. — V. = sama tresť, jádro, smysl, der Inhalt, der wahre Gehalt, der Sinn. Hledím k věci a ne k slovům. Jg. Nehleď na řeč, ale na věc. Prov. na Slov. Mnoho řečí, málo věcí. Koll. — V. = co se stalo, děj, událosť, der Vor- fall, die Begebenheit, die Geschichte. Stalé věci, budoucí; rozsévač nejistých věcí; ha- nebné věci o někom roztrušovati. V. Věc paměti hodná. D. Věc ta záhadná nesnadně se dá rozeznati. Sš. J. 54. Poněvadž jest to tak dávná věc. Půh. II. 324. — V. = skutek, účinek, čin, die Sache, Handlung, That. V. neslušnou učiniti. V. V. podaná, předložená, uložená. D. V. nezpůsobná. Bern. V. nedo- konaná. J. tr. Hotová v. Dch. Zatím v di- vadle věci hřmotné se dály. Krátká pamať v dobrých vecách a v zlých dlúhá bývá. Na Slov. Tč. Všecky věci vaše v lásce buďte. Hus I. 203. — V. = skutek, pravda, die Wirklichkeit, Wahrheit, That, Sache. My- šlením toliko, ne věcí bohati jsme. — V. = výpadek, konec, der Ausgang, Erfolg, der Augenschein. Sama věc to učí. Bern. Věc to ukáže. — V. = okolnosť, der Umstand. Za pří- činou té věci. V. V dobrých a zlých věcech. Kom. — V. = stav, způsob života, der Stand, die Lebensart. Každý svou věc chválil. Kom. — V. = dílo, záležitosť, práce, die Angele-
genheit, Sache, Affaire, das Geschäft. Podlé
času život a své věci vésti. V. Začíti, skon-
čiti věc. Starati se o své věci. Us. To jest
má věc. Us. Ve svých věcech zběhlý jest.
Mlčeti není v. jeho. Věci vojenské, duchovní,
světské, domácí. Har. Své věci spořádati.
Kom. Nyní má v. se mele. Skl. I. 359. V.
otcovská, sirotčí. Nál. 159., 160. V. obchodní.
Nz. Šlo o tu věc. Us. Dch. Já do jejich věcí
nechci více nic míti. Žer. 315. Nemohu o tu
věc býti. BR. II. 114. a. Nepleť se, hosti,
v hospodářovy věci, své měj na péči. Prov.
Šd. V každé věci hleď konce. Prov. Šd. — V. = povinnosť, náležitosť, die Sache, Pflicht, Gebühr. Udělal jsem svou věc. D. Má věc jest tě opatrovati. Kom. Čí to v. než jeho ? Us. Dch. — V. = příčina, die Ursache. Pro tu v. V. Bijí se pro ledajakous věc. Vrat. Neb která j' věc smutku tvého. Hr. rk. 101. V starém zákoně neslušelo to pro trojí věc, aus drei Gründen. Hus I. 71. — V. = pře, jednání, gerichtliche Sache, der Process, der Handel. Věc a odpor. V. Věc přisouzená, Ros., právem rozeznaná, Bern., ztracená, D., trvající, zašlá. J. tr. V. doličná, Beweisstück. Er. V. hádky, pochybná, nejistá. Th. V. úřední, dovolací (Revisionssache), hlavní, odvolací, právní, sporná. Řád. Ta v. zůstaň při zemském právě jako i prve. Václ. II. Věc mezi jinými jednaná jiným neškodí. CJB. 313., 359. — V. = způsob, die Art, Weise. Živou věcí (mocí), žádnou věcí — žádným způsobem. Nechtěl tomu živou věcí svoliti. Sych. Žádnou věcí nechtěl povoliti. Us. Dst. — V. = doba, chvíle, die Zeit. V tom za- věsili jsú noční věcí u dvou spolupřísežných našich... NB. Tč. 85. Zamordovali pravým úkladem noční věcí jednoho panoši v jeho vlastním domě. Pč. 20. Vybil mój dóm noční věcí. Půh. brn. 1406. Výboj činili noční věcí a dobytek mi pobrali. Půh. olom. 1412. Noční věcí pobral jim to vše, co jsú měli; Jemu vzal noční věcí ve dvoře dobytek; Muoj člověk Urban, ježto mi utekl, z jeho dědiny noční věcí přichází na mú dědinu. Půh. I. 252., II. 48., 588. (Tč. ). —V. = jmění, das Vermögen, Gut, die Sache. V. vezdejší. Kom. Měl přec hezkou věc, moh' ji vám udělat (= odkázati). Us. u Rychn. Vk. Dobře sebe a své věci opatřil. BR. II. 47. b. Každá v. za svým pánem křičí. V. cizí k pánu svému volá. Bern. — V. = užitek, prospěch, dobro, der Vortheil, Nutzen, das Wohl, Interesse. i Jg. Od věci (ke škodě). Šm. M. — V. = správa, die Verwaltung, Verfassung. Politická v. Poslušenstvím všecky věci dobře se řídí. — V. = síla, množství, die Menge, Macht. Shromáždil do stodol převelikou viec obilé. Bel. Pohřiechu jest mezi námi veliká v. po- krytcóv; Tu papež (Jan) velikú věc pokla- duov v svú komoru sehnal; A těch jest ve- liká věc u papežů. Hus I. 244., 408., 456. (Tč. ). — V. = v horn. pramen n. zmrsk, couk, der Gang. V. tenká pod se, ein schmaler Gang in die Tiefe; v. mocná pod se, breiter Gang in die Tiefe; šárová v., krummer Gang; pravá v., gerader Gang; příční, křížová v., Quergang. — Cf. Otázka.