Věc
Věc. Cf. Mkl. Etym. 386. b. V. místo jiných subst. Čtvero posledních věcí člo- věka (smrť, soud, peklo a nebe). Mž. 17. Tolik věcí chtěl trpěti. Št. Kn. š. 20. Věc srdce jeho. Šml. Ukažte své věci (výkazy, vysvědčení, domovský list atd.). Us. — V. = něco. Není to malá věc. Sá. Ti, ješto
pósobie čáry, ti vědí, kak se s šeřednú
věcí obierají. Št. Kn. š. 8. — V. = před-
mět. Zůstati při věci samé, bei der Stange
bleiben. Dch. Předseda volá řečníka k věci.
Us. Srbený. 47. To nedělá nic k věci,
german., das macht nichts zur Sache. Vo
dička. — V. = událosť. Chce se jim ve-
děti budúcie věci; Hrozná věc zlým vstáti
z mrtvých. Št. Kn. š. 28. — V. = skutek,
čin. Kak jest dobrá věc čísti písmo sv.;
Toho má jemu pomocen býti, jakž moha
a uměje, tělesnú věcí i duchovní. Št. Kn.
š. 3., 40. — V. = okolnosť. Věci na oko
lhostejné. Mus. — V. = příčina. Se obře-
zati připustil, pro rozličnú věc. Pass. — V. = způsob. Nikerú věcú nechtěla ostať doma. Brt. D. 284. Všie věcí pustě to s mysli. Št. Kn. š. 75. (25.). — Št. N. 145. 25. — V. = síla, množství. Tu jest lidu veliká věc; Tu jest veliká věc kupcuov. Výb. II. 565., 566.