Věčnosť
Věčnosť, i, f. = neobmezenosť času, tr- vání věčné, čas ani počátku ani konce ne- mající, die Ewigkeit. Bůh jest od v-sti. Po všecku v. V. V. stojí na místě a život sa umyká vždy. Na Slov. Tč. A ten čas zdejší jest velmě maličký proti věčnosti boží. Hus II. 178. — V. = věčné trvání po tomto ži- votě, onen svět, das Jenseits, die Ewigkeit, die andere Welt. Odebrati se na v. (umříti). Us. Jg., Bdl., Šd., Dch. Jak bohatý tak chudobný do v-sti ide; Co chudobnému kedy dáš z lásky, z povinnosti, toť Boh ščedře vynahradí tu i na v-sti. Na Slov. Tč. Na v. někoho poslati (usmrtiti). Us. — V. = čas, jehož počátku nikdo nepamatuje, undenkliche Zeit. To od věčnosti tak bylo. Bern. — V. = čas napotomní, až do smrti n. do skonání věcí, immerwährende Zeit bis ans Ende des Lebens, der Welt. Na věčnosť z města vyhnán jest. Har. O v. jména svého připraven. Zlob. Tento list jsme kázali na věčnou věčnosť naší pečetí potvrditi. Pułk. Počestnosť trvá na v. Šd. Dobrú noc ti dá- vám, ale ne na v., aby tebe pominula ta tvoja falešnosť. Sš. P. 288. Každý statek svój k věčnosti zřiediti móž svobodně; Kte- réžby k v-sti trvati měly. Vš. Jir. 284., 356.