Věčný
Věčný; věčen, čna, o = který vždy byl a bude, ewig. Bůh jest věčný. Ja nebanuj, ne- banuj, ja synečka jedného, ja šak jich máš po světě až do Boha věčného. Čes. mor. ps. 140. Na božství sluší věřícímu vyznati, že
jest věčné, počátku ani konce nemajíc, neb
jako se jest nepočalo, tak se neskoná na
věky. Hus III. 154. — čím. Kristus jest
věčný božstvím ale nevěčný člověčenstvím.
Hus III. 256. V. původem. Kká. Š. 106. — V. = který vždy bude, ewig. V. život; v. spasení, v. radosti účastný; v. smrť, v. za- tracení, v. oheň, čas (věčnosť). V. Dej mu Bůh radosť věčnou. Dch. Na věčné věky nešťastní ostanú. Dbš. Sl. pov. I. 286. Věčná věc jest horoucí peklo. Km. Všech dobrých na v-čnou radosť do nebes pozvánie. Pass. 19. Slovo věčné. BR. II. 8. a. Již jest na hotově pomsta boží časná i věčná. BR. II. 13. b. Jděte zlořečení u věčný oheň; Brzy libosť mine a dlúho oheň věčný páliti bude; Aby zde muka časná byla a potom věčná; Příde ten, jenž věčným ohněm všechny za- tracence zapálí; Činí mu velikú milosť dada mu život věčný; Potupivše časné věci k věč- ným pospiechají; Pomni, že učinil tě Bóh věčnu, to věz nezhynulú; Když člověk zlé vóli nepřivolí a tělo své od hřiechu drží, v pravé pravdě miluje sě k věčnému životu; Ktož tak v něho věří, ten má v. život. Hus 1. 131., 277., 351., II. 13., 69., III. 23., 107., 118., 154. (Tč. ). — V. = který dlouho trvá (do smrti člověka, do vyhynutí národa, do konce světa), immerwährend, langwährend, unsterblich. V. přátelství, záští, zlá vůle, paměť, chvála; K budoucí v. paměti lidské na jevo vydati. V. To na v. věky nevěřím. Bern. V. ptání. D. Pakli viněný od požádání žalobníka skrze ortel byl by osvobozen, tehdy súdce jeho v právě jeho též braň, ža- lobníku o tom věčné mlčení ulože. CJB. 425. Hory věčné, montes saeculi. Ž. wit. Hab. 6. Na v. odplátku peněz si vypůjčovati (aby jich nikdy neplatil). Us. Skvrno křesťan věc- čná. Rkk. Chodí (toulá se) jako věčný žid. Vz Sbn. 261. Věčná škoda toho!; Odebral se na věčné odpočinutí, ku věčnému odpo- činku. Dch. Důkaz pro věčnou paměť, Be- weis zum ewigen Gedächtniss. J. tr. Věčná renta. Stč. Alg. 101. Odpočívají věčný sen (na hřbitově). Šml. Tyto (prostředky) jsme my od dnešního dne po věčné časy za právo ustanovili. Zř. F. I. Sv. milý Floriáne, této dědiny patrone, chraň nás od věčného ohně. Sš. P. 55. Poklid věčný a mír mají; K věč- nému mění a požívání. Půh. II. 389., 419. Žáden člověk není věčný při časném životě; Čas sa v svete mení a zármutek večný není. Na Slov. Tč. Plat holý věčný ten slove, kterýž kto na lidech a na dědinách má zhola bez drženie lidí těch, na kterýchž ten plat jest a beze všeho panstvie; Věčý slove (plat), že ktož jej zapíše na sobě, má jej na roky obyčejné a dskami zapsané bez pře- trženie všelikého platiti, dokudž zplacen ne- bude; Let dánie KMstí jest dvojie: Jedno ustavičných a (abych tak řekl) věčných, druhé na čas a pro potřebu některú; Ber- nart Berka z Násilic dal jest plat svój, pět kop grošóv platu ročnieho, holého, věčného, kterýž má na dědictví v Lesoniciech, knězi Bartošovi na spasenie a vysvobozenie duše své a předkóv svých; Nebylo by škodné, aby se též desky menšie na pergaméně psaly pro větší jistotu a pevnosť věčnější. Vš. Jir. 213., 214., 258., 275., 354. Jiný pro věčný pecnec do kláštera sě dada. Hus III. 171.