Veď, viď, ved, vid, vyďVeď, viď,
ved, vid,
vyď =
však,
arci, vždyť, zajisté. Od věděti: vědě — věď — veď
. Bž. 217. Cf. Ht.
Sl. ml. 146. Ja, gewiss
. Veď Bůh vládne vším. Výb. I. 694. Odpo- věděl mi: Veď se ti nezjeví, aniž bych jim radil; musí se taková věc v tajnosti cho- vati. Kom
. Stojíť veď psáno: a zda veď ne- vieš ? Tkadl. Pravíť veď Aristoteles. Ib. Aniti jsú vedě u meči svém obsědli zemiu. Ž. wit
. 43
. 3
. (Neboť mečem svým neopanovali jsou té země. Proch
. ). Toť veď malá věc není
. Výb. I. 951
. Král by tebe veď neživil
. St. skl. V. 571. Veď máme toho dosť. Na Zlínsku. Brt. Veď lék nevždy pomože. Št. Veď ty tomu dáš! Veď sem tam už byl. Na Mor. a Slov. Veď azda neideme prví do sveta; No veď je nič, dievka moja; Musíš na řemeslo. A veď keď musím, nuž musím. Dbš. Sl. pov. I. 1., 17., 541. Poviemlit tobě, veď mě za- biješ. BO. Veď, všeliký počátek většieť jest strana účinka; Veď, pokárá-li tebe přietel pěkně přátelsky a ty vinen, dobřeť je učinil. St. —
V. v otázce =
není-li pravda, gelt, nicht wahr? Vyď že přijdem? Kom. —
S-li = zdaž, lat. num
. Ben. soud. 11. 24.