2. Věda
2. Věda, y, f. = vědění, vědomosť, známosť o nějakém předmětě, das Wissen, Kennen, die Wissenschaft von etwas. Měst. bož., L. — V., scientia, die Wissenschaft, 'smoTy/Mj = souhrn všeho, co o jistém předmětu víme. V. jest soustavný souhrn zákonů, kterýmž se jistý předmět spravuje. S. N. Vz tam více. V. jest soubor jednorodých poznatků dle zásady dostatečného důvodu srovna- ných. Dk. Kde jsou šedy, tam jsou vědy. U Litomyš. Bda. V. jest úplné, soustavné a důvodné vědomí o předmětu, nejvíce skrze domysl podlé smyslu školního. Mus. Věda a víra. Vz KP. I. 91. Vědy společenské dělí se 1. ve všeobecnou nauku o společnosti, 2. v dogmatické a 3. v historické vědy spo- lečenské. Dogmatické vědy společenské dělí se zase a) ve společenskou pravovědu, b) ve společenskou mravovědu, c) ve spole- čenskou účelovědu či socialní politiku. V. státního, národního hospodářství, v. hospo- dářské politiky a policie, v. finanční politiky, v. politického hospodářství. S. N. V. 646. V. účetná n. účtovná, die Verrechnungskunde. Nz. V. o náčiní, die Werkzeugkunde, o pod- nebí, die Klimatologie. Dch. Syn jenom svr- chovanou vědu o Bohu otci má; Veškera v. zákoníků nevyvážila se s prostotou srdce a nestačila ku pochopení prostého výroku; V. lichojmenná; Tu se náuka Páně potkala s vědou hrdou tehdá již více nadutou než čirou, více prázdnou než skutečnou; Vědy encyklické: (geometrie, musika, grammatika, rhetorika, astronomie) byly propravny filo- sofie. Sš. J. 110., 129., II. 210., Sk. 203., 210.